Zlodějka stínů

Kapitola 1.

Místností se prohnal stín a já ho ze zákoutí pozorovala s úsměvem. Byl neklidný. Rukou jsem si zajela do hustých černých kudrlin a rychlostí temnoty jsem přeplula místností. Stín se krčil v rohu pokoje a já ho zaraženě zkoumala. Nebyl to obyčejný stín. Byl viditelnější, než moje minulé a já tušila proč.

Natáhla jsem svou ruku před sebe a konečky prstů jsem pohladila stín. Jeho energie se uvolnila a oba jsme ji pozorovali. S úšklebkem jsem ji nasála do sebe a odstoupila od ustrašeného stínu. Cítila jsem se plná, a to jsem se najedla jen trochu.

Stále ohromená jsem se otočila na spícího člověka a se zájmem jsem usedla vedle jeho tváře. Byl tak klidný a uvolněný. Nikdo by mi nevěřil, kdybych ho obvinila z vraždy, ale bylo tomu tak. Lidé, kteří vzali druhému život měli tolik energie ve stínu, až jsem prahla po kriminalitě. Toužila jsem po tom, aby se lidé vraždili a já byla stále sytá.

Už navždy jsem chtěla cítit energii v konečcích prstů. Chtěla jsem mít pocit, že se dokážu sama o sebe postarat. Jak ráda bych si nalhávala, že dokážu přežít bez lidských stínů.

Položila jsem se na postel vedle spícího muže a slastně si vydechla. Nikomu by neublížilo, když si bubák zdřímne. Nikomu kromě mě. Našpulila jsem rty a otočila jsem hlavu tak, abych mohla pozorovat každý blonďatý pramínek vlasů, který se vlnil kolem jeho uvolněného obličeje.

Když jsem se zadívala pozorněji, zjistila jsem, že mu může být kolem dvaceti let. Neměl žádné výrazné vrásky a strniště na bradě bylo udržované. Natáhla jsem prst a přejela jsem jím po jeho dlouhém nose. Ucítila jsem jemné brnění a muž se lehce zavrtěl. Milovala jsem tohle spojení. Trvá to pár sekund, ale aspoň na tu chvilku mám možnost cítit tu jemnost jeho pokožky.

Jediné, co už po staletí cítím stále dokola je chlad stínů. Jejich tvar je nestabilní, a také není pevný. Je to hustá hmota plující vzduchem, která má teplotu nižší než je bod mrazu. Lidem to může přijít jako nepravděpodobné, ale zde za oponou je to normální. Každý bubák se těší, až se ochladí a nasytí.

Od teď to ale bude víc. Od této chvíle jsem si vybrala určitou osobu, ze které vyždímám veškerou energii. Jeho stín se bude bát večeru. Bude se bát opustit zákoutí, protože já budu čekat. Každý večer budu připravená vzít si alespoň ždibec z jeho energie. Ulovím si ji jen pro sebe.