Mé jméno, má krev: druhý život Loly Blackové

-4-

Současnost

24. dubna 2018, Edinburgh

~••~  

Lola odvrátila zrak od uhánějící krajiny za okny vlaku a zadívala se pozorně na svoji matku sedící naproti ní. V kupé kromě nich nikdo jiný nebyl. Laura s hlavou opřenou o okýnko neklidně dřímala, víčka se jí chvěla pod tíhou nějakého snu. Poslední dny strávily na cestách a moc toho nenaspaly, byť se pohybovaly především mezi mudly. V dnešním světě si však nemohl člověk dovolit polevit v ostražitosti byť na pár minut. On byl všude.

Divoká krajina za oknem zmizela a vystřídalo ji předměstí Edinburghu. Město se příliš od jejich poslední návštěvy nezměnilo. Lola si nebyla jistá, kolik času od té doby uplynulo - možná sedm let? Ale svět zůstával stejný i tady. Ponurý, chladný a šedivý. Ani náznak slunce, ani náznak nějaké naděje. Všechna naděje zemřela s Vyvoleným. Všechna naděje skončila se smrtí Harryho Pottera.

Oči jí sklouzly k nejnovějšímu vydání Denního věštce, kterého koupily před nástupem do vlaku.

Registr mudlovských šmejdů odhalil nové statistiky – kouzelnický svět je poprvé od nového uspořádání kouzelnického světa čistý!

Palcový titulek byl doplněný o fotografie ministryně kouzel a spokojených vedoucích odboru pro řešení mudlovské otázky. Lola ještě nikdy neviděla méně sympatickou ženskou: od neupřímného úsměvu až k odporné černé mašli, která trůnila v jejích vlasech. Dolores Umbridgeová se neštítila ničeho.

Ihned pod tím hlásal jiný článek:

Vítězný květen 1998 – dvacet let vzkvétání a prosperity kouzelnické společnosti

Fotografie z Velké síně v Bradavicích, která byla pořízena těsně po vítězství Pána zla, zahrnovala i bezvládné tělo Harryho Pottera.

Laura se při pohledu na něj upřímně rozplakala. Lola svoji matku neviděla takhle plakat několik let. Naposledy snad před jedenácti lety, když Smrtijedi dopadli Hermionu Grangerovou a veřejně ji za zradu kouzelnického společenství a napomáhání Harrymu Potterovi, popravili. Lola se ještě nikdy necítila tak bezmocná jako tenkrát. Musela jen tiše přihlížet, dokud matku žal zcela nezlomil a nezůstala jen tiše sedět.

Od té doby se příležitostně dočetly o dopadení někoho z jejích starých přátel. Mnoho jich už nezbývalo, ale přesto se několika ještě dařilo utíkat. Třeba před třemi roky ve Falmouthu narazily na Nevilla Longbottoma. Strávily s ním několik málo dnů, než se zase jejich cesty rozdělily. Neville alespoň přinutil Lauru zavzpomínat na staré časy v dobrém a společně vytáhli z paměti spousty veselých historek z Bradavic.

Vlak najel na vedlejší kolej a trhl sebou. Vůz začal zpomalovat. Lola jemně uchopila matku za paži, ale ta sebou přesto poplašeně trhla.

„Jsme na místě," vysvětlila jí.

~••~

Člověk musel žít – a žil, ve zvyku, který se stal pudovým, - v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb může být zaznamenán. V Edinburghu se nikdy nevyskytovala příliš velká skupinka kouzelníků ani před válkou, natož za současných podmínek, ale město bylo stále bezpečnější než vesnice, kde by zůstaly ministerstvu příliš na očích. Když jste byli pozorní, dokázali jste ministerské úředníky v přestrojení mezi davy lidí odhalit. Většinou je prozrazoval jen nepatrný detail, jako výstřední kousek oblečení, který by mudlové rozhodně nenosili, nebo hůlka rýsující se v kapse jejich kabátů. Tyhle drobnosti se naučíte sledovat, pokud víte, že jste sami sledováni.