Mé jméno, má krev: druhý život Loly Blackové

-7-

Nová minulost

1. května 1998, poblíž Prasinek

~••~

Laura a Táňa vyrazily polehku a sbalily si jen to nejnutnější. Plížily se drsnou chladnou nocí skrz pole. Laura sice tvrdila, že ví, kde Harryho najde, ale po druhém marném pokusu ji jistota začala opouštět. Táňa zarytě mlčela a nijak se nevyjadřovala k tomu, že ztratily několik hodin marnými pokusy. Prochodily a procestovaly za jednu noc několik míst po Británii, ale po Harrym ani stopy. Brzy mělo začalo svítat a Táňa se potřebovala skrýt před sluncem. Rozhodly se pro okolí Bradavic a volba padla na jeskyni pár kilometrů od Prasinek, kde se skrýval Sirius poté, co utekl z Azkabanu. Jednou Lauře o tom místě vyprávěl, a tak bylo snadné ho najít. Zalezly do nejhlubší části, kam sluneční paprsky nepronikly a nachystaly se ke spánku. Zatímco Laura usnula vyčerpáním okamžitě, Táňa spala jen na půl, byla zvyklá držet stráž.

Nicméně se Laura probudila kolem poledne a nemohla usnout. Žaludek se jí svíral bolestí už několik dní. Nejdřív se snažila nejíst, potom se naopak snažila jíst, ale moc toho do sebe nikdy nedostala. Svou nevolnost dávala za vinu týdnům ve sklepení, kde jídlo nedostávala. Vzduch v jeskyni byl těžký a dusný. Udělalo se jí nevolno a vypotácela se ven. Opřela se o skalní stěnu a pozvracela se.

„Super," vydechla vyčerpaně a utřela si pusu. Slunce ostře pálilo a na okamžik ji oslepilo. Najednou jí něco zastínilo výhled a než stačila zareagovat, zjistila, že před ní někdo stojí.

~••~

Lola nemohla uvěřit tomu, že to fungovalo. Ocitla se skutečně zpátky v čase.

Okradla jednoho ministerského úředníka o hůlku a pár galeonů, které jí pomohly se dostat až sem. Podle pokynů své matky se vydala k jeskyni nedaleko Prasinek a vyčkávala do úsvitu, dokud se neobjevily.

Až teď, když stála sedmnáctiletá Laura Blacková přímo naproti ní, si konečně připustila, že obraceč času skutečně fungoval.

Než Laura zareagovala, ozbrojila ji a hůlku lapila svou levou rukou.

„A ruce podél těla," přikázala jí.

„Kdo jsi a co chceš? A jak víš o mé moci?" zasypávala ji podezřívavě otázkami.

„Prosím, nevyptávej se," kroutila hlavou Lola. „Musíš mi věřit. Jsem tvůj přítel a přišla jsem ti pomoct."

„Přátelé na sebe nemíří hůlkou a nepřepadávají se uprostřed skal," odsekla Laura nevlídně.

„To je jen obranné opatření, jinak bys mě pohybem prstu smetla," bránila se.

Laura si ji pozorně prohlížela. „Tak k věci, co po mně chceš?"

„Je důležité, abys udělala to, co ti řeknu, ano?" promluvila Lola jasným hlasem. „Harry Potter bude dnes večer v Prasinkách. Nepřipojuj se k němu. Já vím, že ti to teď zní jako pěkná hloupost, ale jestli se k němu připojíš, nedopadne to dobře."

„Nedopadne to dobře?" pochybovala Laura. „O čem to mluvíš?"

„Věř mi, prosím," zkusila to znovu, ale viděla, že ji její slova nepřesvědčila. „Harry bude prozrazen a vypukne bitva, v Bradavicích. Nejlepší by bylo, kdyby ses jí nezúčastnila, ale na to jsi moc tvrdohlavá, abys mě poslechla. Podívej, stačí, když nepůjdeš s Harrym, ano? Dostaň se tam jinou cestou, vím, že jich znáš dost na to, abys obešla Smrtijedy, ale nechoď s Harrym."