Kocouří vrnění

Kapitola 1

Adrien/Chat Noir
Už zase se probouzím ve svém útulném pokoji. Bylo dobré rozhodnutí si ho pořídit. Pomalu doplazím do kuchyně a vytáhnu chleba se salámem od včerejška. Chtělo by to čaj. A konvici na čaj. Po snídani vyjdu ven a rovnou ke stánku s novinami. Klukovi co je prodává zaplatím-nějaké drobáky mi ještě zbyli-a opět zamířím ke svému domu. Při listování si všimnu své fotky. Nebo spíše své fotky s maskou. Přečtutu si výrazný nadpis. Chat Noir opět kradl za bílého dne! Musel jsem se zasmát. Jo to se mi povedlo. Ta ženská nic netušila. Jesli jste to nepochopili rád vám to vysvětlím. Když se vydám krást vezmu si černou mikinu a do kapsy černou masku. Pokud jde jen o stánek či krám dám si kapucu a později i masku. Ovšem když chci třeba prsten z něčí ruky mám mnohem lepší metodu. Nevím jak, ale dokážu se přeměnit na kocoura. Pak stačí za osobou přijít a udělat co nejroztomilejší výraz. Při mazlení čmajznu třeba ten prsten dřív, než bude pozdě. Pak stačí jen rychle utíkat. Koho by napadlo, že jim šperk vzala tak roztomilá kočička. Proto jsem si dal přezdívku Chat Noir. Dál jsem listoval novinami. Zase mě zaujal tučný nadpis. Mladá detektivka je na stopě Chat Noira. Cože? Se zájmem jsem se začetl. Marinette Dupain-Cheng se veřejnosti svěřila se svou malou detektivní akcí. Už delší dobu se snaží zjistit kdo se skrývá pod maskou Chat Noira. Když jsme se jí zeptali proč, odpověděla, že už chce v ulicích Paříže klid. Její detektivní přezdívka je Ladybug a pokud máte nějaké informace či dokonce jste se s Chat Noirem potkali osobně, máte jí informovat. Pak už tam byli jen kontaktní údaje. Ladybug jo? Hmmmm zajímavá holčina. Koukal jsem na její fotku přiloženou k článku. (Nějaký obrázek z netu xD. Dělejme, jakože je to její detektivní outfit)

Fakt pěkná. Pokýval jsem uznale hlavou. Po dočtení všeho zajímavého jsem noviny zavřel a šel se učit. Nemám sice rodiče. Kradu abych se uživil, ale peníze co mi po rodičích zůstali jsem utratil moudře. Koupil jsem si byt, učení na několik let a nějaké drobné si ještě nechal. Vedu celkem fajn život. A jde se učit!

No tak vylez už! Křičím v hlavě. Stojím opřený o zeď naproti škole přes ulici. Čekám na ni. Na tu modrookou holčinu. V kapse žmoulám její fotku a netrpělivě se rozhlížím. Konečně z budovy začnou vycházet první lidi. Než se stačím nadechnout už vidím černé vlasy s modrými odlesky. Rychle zkontroluji fotku. Je to ona.

Rozloučí se s nějakou holkou a vydá se nejspíš směr domů. Opatrně jí sleduju. Nepotřebuji aby si mě všimla. Konečně zabočí k nějakým dveřím. ,,Pekárna?" řeknu omylem nahlas. Pár lidí se na mně otočí, ale já jim nevěnuji žádnou pozornost. Nenápadně kouknu oknem dovnitř a vidím jak se zdraví nejspíš s rodiči a pak spěchá po schodech nahoru. To bude chtít kočku. Zalezu do postranní uličky a sundám ze sebe všechno oblečení. Pečlivě ho ukryju a přeměním se. Začnu skákat z parapetu na parapet až se dostanu do posledního patra. Malým okýnkem nakouknu dovnitř a zahlédnu to děvče stojící u obrovské nástěnky. Je na ní spousta papírků, výstřižků z novin a také čáry spojující některé obrázky. Vše bylo o mě. Ta holka je mnou doslova posedlá! Jenže ne dobře, ale špatně. Ona mě neobdivuje a nechce být aspoň na den má. Ona prostě chce zjistit kdo se skrývá pod maskou a předhodit dotyčného poldům, kteří se na něj vrhnou jak vlci. Naprázdno jsem polk. Najednou si dívčina povzdechla, zavrtěla hlavou a odešla si sednout ke stolu kde zapla komp. Už jsem jí dál nesledoval. Dostal jsem se opět dolů jde jsem převtělil, oblékl a odešel zpět do své ulice.

Takže.... Ahoj!
Tohle je moje úplně první Fan fikce tak doufá, že vás aspoň trochu zaujme :D
Musím se trochu rozepsat tak mi dejte prosím šanci a nelamte nad tím hůl hned po první (možná i druhé) kapitole
To by mělo být vše co jsem vám chtěla říct :) :D

Zatím Čauky ❤