Kocouří vrnění

Kapitola 6

Adrien/Chat Noir
Brouzdal jsem si jen tak internetem (Ano opravdu mám komp, mobil i wifinu) a pročítal si vše možné i nemožné. Když tu náhle jsem narazil na video s dost dobrým ohlasem. ,,To vypadá vtipně." sám pro sebe jsem se usmál. Pustil jsem ho a se zájmem se zakoukal. Můj úsměv se hned vytratil. Byla tam Mari a nějaká blonďatá čubka na ní vylila bahno. Při tom se hrozně smála. Chytl mě takový vztek a ten se ještě zvětšil když jsem poznal bloncku. Byla to Chloe Bourgeois dcera starosty a v mládí má jediná kamarádka. Otec mi nedovolil chodit ven či do školky a maminka na něj neměla žádný vliv. Video jsem nahlásil a vypnul komp. Převlékl jsem se do Chata a vypravil se za Marinette. Vím, že jsou teprve čtyři odpoledne, ale musím jí vidět. Když jsem se dostal k jejímu balkónku zaklepal jsem. Nic se neozvalo a tak jsem vešel sám bez pozvání. Mari ležela v posteli pod peřinou a spala. Musel jsem se usmát. Nevím proč, ale přirůstá mi k srdci. Polštář měla úplně mokrý od slz s občas ze spaní zavzlikala. Trhalo mi to srdce. Odešel jsem dolů. Mohl bych jí uvařit čaj a k tomu dát nějakou čokoládu nebo sušenky. Najít čaj i kuchyni bylo lehké, ale sušenky nikde. Po delším hrabáním ve skříňkách jsem našel čokoládu, ale dávat jí jenom to mi přišlo divné. Proto jsem našel kuchařku a potřebné ingredience a rozhodl se je upéct sám.

Marinette/Ladybug
Probudila mě zvláštní vůně. Krásně sladká, ale zároveň s jemnou špetkou hořkosti. Pomalu jsem otevřela oči. Kousek ode mě ležel tác s čajem a něčím lehce připomínajícím sušenky. Ale já nic nevařila. Posadila a rozhlédla jsem se po pokoji. ,,Co tady děláš?!" vykřikla jsem hned po tom, co jsem ho zahlédla. Stál u mé nástěnky. ,,Princezna už se nám probudila?" ,,NEŘÍKEJ MI PRINCEZNO!!!" zařvala jsem tak hlasitě, že jsem přišla o hlas a také se dostavil kašel. ,,Není ti nic?" přiběhl hned ke mně. ,,Napij se." podal mi hrnek s čajem. Jeho starost mi byla podezřelá. Čaj mi pomohl a já za chvíli mohla mluvit. ,,Mám na tebe celkem dost otázek. Tak za prvé, kdy jsi přišel?" ,,Někdy okolo půl čtvrté." ,,Proč si přišel tak brzy?" ,,No... Viděl jsem to video." sklopil hlavu. Při té vzpomínce se mi začali z oči drát slzy. Přitáhla jsem si kolena co nejblíž k tělu, položila na ně hlavu a nechala slzy volně téct. ,,Je mi to líto." řekl smutně Chat a schoval mě ve své náruči. Zabořila jsem se do jeho mikiny a brečela. To, že se nechávám objímat od toho vykašlávače chlupů mi bylo fuk.

Vaše přání je mi rozkazem a proto je tu nová kapča :D
Doufám, že se líbí :)
Už jsem to nevydržela a musela udělat nějakou roztomilou scénu :3 ehmmm teda aspoň trochu roztomilou :D
Tak to bude zatím vše takže pápá

Vaše Chatie ≥3≤