Kocouří vrnění

Kapitola 11

O měsíc později
Marinette/Ladybug
Je zajímavé, jak jsem si s Chatem začala rozumět. Vlastně od toho incidentu s počítačem se ke mně začal chovat trošku jinak. Asi si myslí, že jsem si toho nevšimla, ale opak je pravdou. Je na mnohem opatrnější, milejší a i hádanky jsou lehčí. Ovšem i přes to uhádnu jen jednu za čas, takže on toho o mě ví čím dál víc. Alya mi den po tom jeho náhlém odchodu z mého pokoje řekla další stopu. Hodně lidem se ztratili drahé šperky nebo hodinky po tom, co se mazlili s černou kočkou. Přišlo mi to sice nepravděpodobné a Alye taky, ale to neznamená, že to jen tak necháme být. Hodně jsem na tyto případy koukala a snažila se na něco přijít, jenže mě nenapadlo nic lepšího, než to zkusit naostro. Nikdy by mě však nenapadlo, že budu muset spolupracovat s NÍ.

Flashback
,,Myslím, že by jsme to měli jít zkusit do terénu." řekla jsem Alye před školou. ,,Souhlasím. Na to ale potřebujeme nějakého zbohatlíka." ,,Jenže koho?" koukla jsem se na svou kamarádku, která horlivě uvažovala. ,,Už vím!" vykřikla najednou. ,,Tak kdo?!" snažila jsem se to z ní dostat. ,,Chloe!" strnula jsem na místě. ,,To nemyslíš vážně!" rozhodila jsem rukama. ,,Ale myslím. Hele já vím, že vy dvě se moc nemusíte, ale je perfektní! Mari prosím!" chytla mě za ramena a udělala kukuč. ,,Fajn... Ale usuzuješ to ty!" ,,Platí!" plácla si se mnou a obě jsme se rozešly k našim domovům.

Konec Flashbacku
A tak se stalo, že Chloe s námi spolupracuje jen kvůli tomu, aby se dostala na Alyin blog, který se stál dosti oblíbeným. Teď například mířím na naše smluvené místo ve svém kostýmku. ,,Konečně si tady! V šest musím být u kadeřníka, takže se nesmím zdržovat!" mlela Chloe hned co jsem přišla. ,,Plán je tedy tento. Chloe se bude jen tak procházet po tržišti a my ji budeme z bezpečné vzdálenosti pozorovat a když tak zasáhneme." řekl jsem a ty dvě kývly. Akce mohla začít! Z počátku se nic moc zajímavého nedělo. Blondýna chodila, rozhlížela se a občas si dokonce i něco koupila. Asi po půl hodině najednou zastavila a sehnula. Kývla jsem na Alyu a rychlejším krokem se vydala za naší pastí. ,,AAAAAAAAAA!!! Můj prsten!!!!" zařvala najednou Chloe a já se konečně rozeběhla. ,,Kam ta kočka běžela?!" zeptala jsem se jí a ona ukázala na jednu slepou uličku. Rychle jsem tam doběhla a rozhlédla se. Nikdo nikde. Opatrně jsem vešla a uslyšela nějaké zvuky u popelnice. Potichu a opatrně jsem našlapovala a když jsem byla u popelnice rychle jsem jí odsunula. ,,Ch-Chate?" zalapala jsem po dechu a sledovala blonďatého kluka s kapucí a maskou jak si hraje s ukradeným prstenem. ,,Lady?" otočil se na mě a v jeho hlase bylo slyšet překvapení. ,,Dej mi ten prsten!" natáhla jsem ruku. ,,Já ho nešel. Je můj." uchechtl se a stoupl si. ,,Ukradla ho ta kočka, vím to. Kde ji schováváš?!" koukala jsem mu do očí, ale přeci jenom mě začínalo bolet za krkem, jelikož Chat Noir byl o hlavu větší. ,,Kočka?" ,,Jo ta černá kočka se zelenýma očima!" začínala mi docházet trpělivost. ,,Myslíš Plagga? Tak ten už dávno odběhl. Mám ho vycvičenýho jako psa." uchechtl se, ale já sebou trhla. Plagg... To už jsem někde slyšela... pomyslela jsem si a hned mi to došlo. Tak si říkal Adrien když jsme si hráli na superhrdiny! Zatočila se mi hlava a já spadla. Při tom jsem se nešťastnou náhodou uhodila do hlavu o tu odsunutou popelnici. Poslední co si pamatuju před tím, než jsem upadla do bezvědomí je vyděšený hlas Chata.

Tadáááááááááááá!!!!!
Tak doufám, že se vám nová kapitola líbila :D
Popravdě kdybych chtěla, mohla bych to tak za dva díly ukončit, ale jelikož vás mám ráda tak to neudělám 😘
Mám vás všechny mocinky láda ❤💘😍😘

Vaše Chatienka  ⁄(⁄ ⁄•⁄ω⁄•⁄ ⁄)⁄