Kocouří vrnění

Kapitola 19

Jen co má hlava vykoukla ze dveří blonďák v masce a kapuci se škodolibě usmál. ,,Tak proč tu jsi..." protočila jsem oči a lehla si na postel. ,,Jen si pokecat a být tu s tebou." skočil za mnou a já se vymrštila do sedu. ,,Pane na nebesích co jsem ti udělala?! Proč mě trestáš tímhle debilem?!" řekla jsem lehce zvýšeným hlasem směrem ke stropu. Dole byli rodiče, takže jsem na to musela brát ohledy. ,,Jak ses tu beze mě měla?" nahodil úsměv alá předávkoval jsem se antidepresivy a k tomu si Savem vybělil zuby. ,,Já tu bez tebe vlastně nebyla, takžeeee... A navíc to všechno víš!" ukázala jsem na něj prstem a lehce zčervenala. ,,Fajn jak chceš... Zahrajeme si karty a ten kdo vyhraje se může zeptat toho druhého úplně na cokoliv. Druhý musí odpovědět po pravdě." zašklebil se. ,,Co máš furt s těma hrama a otázkáma?" ,,Nooo... Jinak bych z tebe nic nedostal a hrát si chci z toho důvodů, že jsem kočka." protočila jsem oči a odešla ke stolku pro karty. ,,A taky si se mnou v dětství nikdo nehrál." zamumlal si pro sebe, ale já ho slyšela. ,,Cože?" ,,Nic nic." přesvědčivě se usmál a mně čím dál víc někoho připomínal. Rozdala jsem nám každému sedm kartiček a hra začala.

,,VÝHRA!" vykřikla jsem již po šesté, zatímco Chat ani jednou. Ptám se na hrozné kraviny, ale aspoň se bavíme. Za hodinu bude 19:00 a tehdy s rodiči začínáme jíst. ,,Teď něco vážnějšího. S kým budeš trávit Vánoce?" jeho úsměv zbledl a on zesmutněl. ,,S nikým... Nemám nikoho, kdo by se mou něco slavil..." bylo mi ho strašně líto. Každý si zaslouží krásné svátky! ,,Počkej tady!" rozkázala jsem mu a vystřelila z postele. Seběhla jsem schody a vešla do kuchyně. ,,Mamiiii? Máme jídlo ještě pro čtvrtého?" zeptala jsem se s andělskou tváří. ,,Ano máme. Proč zlatíčko?" podivila se mamka. ,,Nooo Chat tak trochu nemá s kým slavit svátky a proto mě napadlo, že by mohl být s námi. Nevadí to?" ,,Ale ovšem že ne! Zachránil ti život, takže mu musíme nějak poděkovat!" koukl na mě táta. ,,Děkuju! Jste ty nejlepší rodiče na světě!" objala jsem je a opět zamířila nahoru. ,,Cos šla řešit tak důležitého?" zaměřil se na mě hned jak jsem vešla. ,,Letošní Vánoce budeš trávit s náma!" vykřikla jsem možná až přehnaně šťastně. Chvilku na mě zaraženě zíral a když se konečně probral z transu na tváři se mu objevil šťastný úsměv. ,,Vážně?" ,,Jo! Rodičům to nevadí!" neudržela jsem se a pevně ho objala. ,,Já vím, že máš pro mě slabost, ale nemusíš mě každou chvíli objímat." zasmála se a já rychle uskočila. Zase si ho objala! posmíval se mi hlásek v hlavě. ,,J-Jakou s-slabost?! Neříkej kraviny!" zrudla jsem a odvrátila zrak. ,,Děti! Večeře!" ozvalo se zezdola.

,,Tak já už půjdu. Děkuji za skvělý večer!" zamával na rodiče Chat a vydal se nahoru. ,,Já jdu spát. Dobrou!" rozloučila jsem se i já a zamířila za ním. ,,Moc děkuju Mari." pevně ne objal hned co jsem vešla dovnitř. ,,No jo! Nech toho!" se smíchem jsem ho odstrčila. ,,Mám pro tebe ještě jeden dárek." řekl to až přehnaně vážně. ,,Jaký?" podivila jsem se. Vytáhl si něco z kapsy u mikiny a nasadil si to na prst. Ruku mi poté ukázal a mně se zamlžilo před očima. Srdce jakoby přestalo bít.

Jak jsem slíbila tak také plním!
Další kapča co nejdřív to šlo :D
Asi všichni víme, co má Adrien na ruce, že? xD
Těším se na vás u další kapitoly! 👊

Vaše Chatie 😵