Adrien. Pouliční zloděj bez rodičů s tajemstvím. Marinette. Dívka s normálním životem a poloviční detektiv. Co se stane, když se jeden z nich zamiluje do toho druhého?
Fan fikce na Miraculous Ladybug
Adrien/Chat Noir Nandal jsem si kapucu a opatrně šel za ní. Neustále se s tou holkou rozhlížely. Na chvíli jsem se zadíval na stánek s masem a ty dvě potvůrky se mezitím rozdělily. Naštěstí jsem Mari stále viděl a dohnat jí nebylo těžké. Potřebuju si s ní promluvit, ale jak? ,,Alyo jdu se kouknout do vedlejší ulice k rybárně. Mohl by být u ryb." promluvila do telefonu. Takže mám tři důležité poznatky. 1. Její kámoška se jmenuje Alya. 2. Jde do vedlejší ulice a díky tomu bych mohl uskutečnit můj plán. 3. Má úžasný hlas... Sakra co to melu?! Musel jsem sníst moc lososové paštiky! Rychle jsem vběhl do jedné uličky a převlékl se do Chata. Svou bílou mikinu s taškou jsem opět schoval a už si to po střechách mířil do malé liduprázdné ulice s rybárnou. Jen tak tak jsem vlez do jedné temné uličky, než do ulice vstoupila ona. Musel jsem jí sem nějak dostat. Zacinkal jsem několikrát se svou rolničkou abych přilákal její pozornost. Ona se opravdu zastavila a nahlédla. "Omylem" jsem drkl do popelnice a ještě do nejakých věcí. ,,Haló? Je tu někdo?" zavolala mým směrem a opatrně vešla. Když byla skoro u konce uličky rychle jsem vyběh a přitiskl jí ke zdi. (Ten obrázek sice není úplně přesný, ale na své účely postačí :3 xD)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Okamžitě mě pusť!" rozkřikla se. ,,Ale to bych své detektivce přeci nemohl udělat." odpověděl jsem možná až přehnaně sladce. Až teď se na mě koukla těma velkýma modrýma kukadlama. ,,Chat Noir?!" ,,Neříkej, že mě nevidíš ráda. Mimochodem. Hezký kostým." jo já to prostě musel říct. ,,Co po mě chceš?!" vyštěkla. ,,Nic. Jen si popovídat." ,,Tak to máš smůlu. S toulavýma kočkama se nebavim." au... Tak to bolelo. ,,Náhodou já toulavá kočka nejsem." ,,Ovšem jenom tou náhodou." řekla už naprosto klidně s úšklebkem. Ta holka se mi začíná líbit. ,,Jestli chceš můžu tě vzít k sobě domů. Pak mi možná uvěříš." zazubil jsem se na ní. ,,A co tam budu asi dělat ty chytrolíne?" ,,No to by jsme zjistili až na místě." můj úsměv stále držel na místě. ,,Úchyle!" opět vyštěkla a snažila se dostat z mého sevření. ,,Ani to nezkoušej. Stejně nepovolím." ,,Hloupá číčo!" zanadávala, ale konečně se přestala škubat. ,,No vidíš. Umíš být i hodná, beruško." ,,Neříkej mi BERUŠKO!" vykřikla. Dobře už jí nebudu štvát. ,,Takže teď ti řeknu posledních pár slov a pustím tě, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Nebo aspoň toho úchyla a berušku." ,,Dobrá." souhlasila. ,,Je mi úplně jedno jakým způsobem mě chceš odhalit, ale nepovede se ti to. I kdybych kvůli tomu měl někoho zabít. Pamatuj si to." poslední větu jsem řekl dost výhružně. Pak jsem jí pustil a zmizel na střeše. Počkal jsem než vyšla z uličky. Vypadala dost zamyšleně. Vytáhla mobil a po pár minutách se na rohu ulice objevila ta její kamarádka. Alya myslím. Začaly něco horlivě probírat a při tom odcházet kamsi pryč. Já si ještě doběhl pro schovanou tašku a vydal se zpátky domů.
