Život s upíry[DOKONČENO]

Prolog

Seděla jsem se svou rodinou u stolu, má rodina se skládá z táty, mámy a staršího bratra Ridera kterému je 17 o tři roky starší, před měsícem jsem oslavila 14 let. Je dost nezvyklé že máma svolá celou rodinu ,,Takže..." začala mamka ,,...svolala jsem vás kvůli jedné důležité věci, která se týká Viki." všichni se na mě podívali a mamka pokračovala ,,Ozval se mi ten muž. Jak všichni víte tak po Vikiinách 14tých narozeninách si pro ni přijede." sevřela jsem ruce v pěst a prudce se zvedla ze židle, která spadla a bouchla o zem ,,,Ne! Všichni ne! Já to nevěděla. A kdo se mě kdy zeptal jestli pojedu s nějakým chlápkem, kterého jsem v životě neviděla, někam do prdele!" byla jsem neskutečně naštvaná, všichni byli ticho nic neříkali ,,Fajn!" rozhodila jsem ruce a vztekle odešla do pokoje.

Sedla jsem si na postel a přitáhla si kolena k sobě. Já nikam nechci... stekla mi slza *ťukání* utřu si slzy ,,Dále." vejde Rider ,,Ahoj." řekne potichu a sedne si vedle mě, opřu se o jeho rameno ,,Věděl jsi o tom? Věděl jsi že až mi bude 14 že od vás odejdu. Že od tebe odejdu." slzy se mi znovu začaly kutálet po tvářích ,,Ne. Věděl jsem jen to že pro tebe někdo přijde, ale nevěděl jsem kdy." řekl smutně, přitulila jsem se k němu blíž ,,Já ale nechci od tebe pryč." když jsem byla malá Rider mě hlídal a jako správný bratr mě také učil spoustu lumpáren, taky jak se bránit.

Další den

Seděla jsem na posteli a čekala na auto které mě mělo odvést do nové rodiny, na sobě jsem měla černé triko a džíny. Sbalila jsem si včera večer, album a dokonce svého plišáka kterého jsem dostala ve 3 letech od Ridera ,,Viki! Už je tu auto!" zakřičel táta, podívala jsem se z okna, stála tam černá limuzína. Seběhla jsem schody a šla do předsíně se obout své šedé conversky ,,Sbohem holčičko." řekl táta a políbil mě do vlasů ,,Někdy mi zavolej nebo napiš jasný. A když tě někdo bude otravovat nezapomeň na chvaty co jsem tě učil." objal mě Rider a poplácal po hlavě ,,Ahoj zlatíčko. Dávej na sebe pozor ano? Napiš nám až dorazíš a seznámíš se s novou rodinou." začala brečet, objala jsem ji a políbila ji na tvář ,,Neboj." otočila jsem se a vyšla z domu. Před limuzínou stál muž s dlouhými bílými vlasy, hádám že to je ten muž o kterém se máma zmínila ,,Dobrý den." pozdravila jsem zdvořile ,,Ahoj." nastoupili jsme.

,,Mé jméno je Karl Heinz." představil se ,,Ráda vás poznávám pane Heinzi." uchechtnul se ,,Prosím říkej mi tati." kývla jsem hlavou ,,Takže, budeš bydlet s mými šesti syny. Občas se za tebou přijedu podívat." trošku jsem se zarazila ,,Vy tam...teda ty tam nebudeš?" ,,Bohužel ne. Musím jet do Evropy." ,,Aha." potom už jsem byla ticho a nejspíš usnula.

Ahoj!!
Rozhodla jsem se napsat fan fikci na téma Diabolik lovers.
Je to moje oblíbené anime, ale těch oblíbených anime mám hodně :'D
Zatím ahoj.
Vaše White.