"Alice ... Alice " budí mě pár facek.
"Alice promiň něco se při tve hypnóze zvrtlo!" křičí na mě hluboký hlas.
Otevírám oči, ale zase rychle zavírám je tu na mě příliš velke světlo nemůžu se ani pohnout jsem k něčemu připoutaná.
"Pane doktote podívejte se prosím ta tohle" zavrčí další hlas je mužský.
Někdo mi násilne otevíra oko nic nevidím, protože hned na to mi tam někdo svití baterkou.
"To se mi nelíbí pište si silně zakalené a zarudlé nevím jak to mám jinak vysvětlit tenhle zákal vidím poprvé píchněte ji projistotu
další injekci."
Citím už jenom jemné bodnuti do mé prave ruky a svět zatahne rolety.
"Jaou hrozně mě bolí hlava" zvedám své studené dlaně a marně se snažím ochladit mé horké čelo.
"Co to je !!" vykřiknu když zjištuji, že mám na rukou krev rozhlednu se kolem sebe vidím jenom tmavý les.
Chci vykrocit vpřed, ale o něco zavadim nohou.
Svůj pohled upřu pod nohy leží tam huňaty bílý králík ze bříška mu teče čersvá krev.
Kolem krku má připlé malé zlaté cibulové hodinky na kterých je napsano "ber je".
Uposlechnu přikaz, který je tam napsaný.
Otevírám je, ale nefungují...
"Hmmm co bych dala za kousek jídla ne!! ani na to nemysli Alice, ale ten příkaz "ber je" se možná nevztahoval jen na ty hodinky nu co stejně jsem ho asi zabila já a byl by to hřích ho tady nechat" Zahada vyřešena.
Beru králíka za uši a jdu přímo za svým nosem jako bych tu už někdy byla...
