Lektvar přestává učinkovat a ja se pomalu zvětšuju.
"sakra".
Vubec nevím kam mám jít jediné co vím, že musím najít toho muže.
Chodím pořád v kruzích vždy spatřím ty krvavě červené záclony kolem, kterých jsem prošla už asi 100x
Všimám si, že pod stolkem na chodbě leží dopis. Opatrně ho zvedam a koukam "nenápadně" dovnitř je tam psaní a křída "cože křida?" čtu si obsah toho zahadného psání a zase jenom "třikrát kresli pak už dost"
"Ježiš co to zase je !!" vykřiknu takova blbost.
"Nepotřebuješ pomoc Alic" zašeptá za mnou hlas kocoura
trochu se vylekám, ale teď zrovna jsem ráda že vidím ten jeho usměv.
"Ano teď by se mi pomoc hodila" zašeptám
"Když něco nakreslíš stane se to skutečností" usmívá se.
"To zní dobře" taky se usměji.
Jdu ke zdi, která stojí za mnou. Chvilku na ni koukám a pak se teprve odhodlám polozit křidu na tvrdý kámen.
Začínám kreslit velké dveře.
"Tam je !" vykřikne za mnou někdo.
Jsou to vojáci v červenem brnění.
"sakra" rychle otevírám dveře a silně je za sebou zabouchnu.
Zavřu oči a pořadně se nadechnu, když oči otevírám nestačím se divit.
