Královna se otáčí na jednoho člena své armády.
Až nesnesitelně pomalu kráčí směrem k němu. Teprve těsně u něj se zastavuje ještě víc se zamračí a plácne mu jednu přes obličej.
Všichni z přítomných diváku včetně mé maličkosti zasičí bolestí s ním.
Napadený voják se chytá za velký rudý flek na své tváři.
Zahlédla jsem dokonce slzy v jeho očích, ale voják je statečně potlačil.
Po té se královna usměje výherním obličejem.
Vojáka chytne za bradu a začne mu něco šeptat do ucha. Slyším jen "Co to má být ... je to ona ?! ... mrtvá!" z posledního slova se mi dělá špatně.
"Je ji tak podobna" zašeptá.
Pak se na mě otočí její pronikavé zelené oči si mě prohliží od nohou až k hlavě a zase dolů.
"Odveďte ji do vězení" zavrčí
