Na konci chodby vidim velké červené dveře.
Kocour se take zastavuje a zaměřuje se na stejný cíl jako já "tam to je".
Šklíba mě spouští na zem a pak zmizí.
Za pár okamžiků se dveře otevírají a ja kračím dovnitř.
"Tady to už budeš muset zvladnout sama Alice" usměje se na mě, ale ne tím šibalským úsměvem jako vždycky nýbrž upřímným. Usměju se na něj též.
"A ještě něco ... dávej bacha lektvar muže vyprchat kdykoli ... zatím Alice" a hned zmizí.
Místnost je celá rudá a všude jsou královniny obrazy. Na všech se mračí a šklebí.
Uprostřed místnosti je velký dřevěný stul. "sakra a ja jsem pořád malá" pomyslím si.
Šplhám už docela dlouho ,ale ten stul je obrovský.
Konečně jsem se dostala k prvnímu šuplíku. Zapojím všechnu svojí sílu a otevírám šuplík.
Nakloním se a vidím spoustu papíru a popsaných sešitu.
Otevírám jeden a opět vidím svoje blonďaté dvojče u ní je napsáno okamžitě zneškodnit.
Koukám se dál je tam i složka s kocourem přes kterou je napsáno okamžitě zabít.
Ale pak zahlednu další jmeno ... otevíram tu složku je tam napsano nezvěstný koukám se na jeho obrázky. Něco mě na něm zaujalo strašně.
Beru si jeho složku.
Musím ho najít.
