Nadechla jsem a vydechla velký oblak kouře, který mi vletěl až do očí.
Než jsem pořádně zaostřila rozpoznala jsem že na velkém listu sedí obrovský červ a kouří vodní dýmku a schválně všechen kouř vydechuje na mě.
Jdu směrem k němu. Cestou se mi začiná strašně motat hlava a z obrovského červa se stavá velký poník, který má kolem sebe duhovou auru a na jeho čele se tyčí dlouhý roch na jehož konci jsou zlaté zvonečky, které neustale cinkají.
"ty zvonky mě tak ser** a ten poník taky strašně mě štve" opakuji si pořád dokola. Dojdu až k němu a sednu si naproti toho monstra na obrovký zelený list. Vidím všude jen duhu a uprostřed toho koně, který ke všemu začel zpívat otravnou píseň pořad dokola už to nevydrží a beru svůj ostrý nuž a bodám toho otravného lichokopytníka do krku a bodám stale dokola.
Obraz se začína srovnávat a já kolem sebe vidím jen zelený sliz a hlavu bez těla mrtvého červa.
Jsem pořád nějaká malátná. Kolem sebe vidím spousty zvláštních věci, které nejdou ani popsat jak jsou bláznivé.
"Alice Alice!!" křičí na mě ten hlas který znám.
Otáčím se za hlasem a jako blázem mácham nožem všude kde se zjevuje ten všívák "to byl neopatrný manevr" pronese a zasměje se.
Po těchto slovech upadám do mdlob.
...
Pomalu otevírám oči rozhlednu se kolem sebe jsem někde v lese na malém zelenem plácku a všude kolem se tahnou vysoké stromy a na mé hrudi sedí ten masožravec a upřeně mě sleduje zelenýma očima.
"Co se stalo?" zeptám se potichu ,když se zvedám a tim ze sebe schazuji kocoura.
"No nic moc je si se trochu víc zkouřila a zabila posvátného červa, který už tu žil 500 let" pronese s važným výrazem. "Ups" ironicky se ušklíbnu.
" Ale nic si z toho nedělej stejnak jsem ho neměl rad" zasměje se.
"A tamhle bydlí ta naše švadlena" upozorňuje na velkou díru v zemi.
Jdu opatrně až k té velké noře.
"On bydlí v zemi?" otáčím se na kocoura, ale zjišťuji, že ten už je dávno někde pryč.
"ach" povzdechnu si tiše a vydám se do toho velkého tunelu.
