Probudila jsem se v téměř tmavé místnosti a za dveřmi slyšela tlumené hlasy, kterým jsem moc nerozuměla, ale stejně jsem se snažila poslouchat.
To mi bylo ale k ničemu. Bylo to jako poslouchat hodinu matematiky nebo fyziky.
POHLED NICOL:
Hned potom, co jí odvezli, nasedla do auta a snažila jsem se z toho vzpamatovat.
Má narozeniny a umře jí máma...
Musím za ní zajet. Budu slušná.Na mobilu jsem vytočila Jirkovo číslo a poprosila ho, ať všem řekne, že na Utubering, přijedu o chvilku později, protože se mi rozbilo auto.
Ano, já vím, že tím zklamu spoustu lidí, ale vynahradím jim to za dvy týdny na další akci.
Nastartovala jsem auto a vyrazila pro kytku a nějakou tu sladkost, když má narozeniny. Asi by nebylo úplně fajn se tam ukázat s prázdnýma rukama.
Po chvíli vybírání jsem jí nakonec koupila maličkou orchidej, která se mi mimochodem zdála strášně roztomilá a nějakou bonboniéru.
A abych se přiznala, vybrala jsem moji nejoblíbenější.***
Ani ne po pěti minutách, jsem konečně dorazila do nemocnice a začala hledat její pokoj.
Tak moment, vždyť ani nevím, jak se jmenuje. Došlo mi, když jsem stála u velké tabule s čísly pokojů.
Zašla jsem proto na recepci a řekla jsem, že hledám dívčinu, co jsem před chvíli přivezli z bouračky.
Starší sestřička mě odvedla k jejímu pokoji, do kterého právě vcházela nějaká doktorka."Dobrý den", slušně jsem pozdravila a kytku schovala za zády.
Nechtěla jsem, aby mi ji k tomu všemu zabavila."Dobrý den, vy jste rodina"?
Podívá se na mě přísně přes brýle."Bohužel ne, ale jsem jediná, koho teď má" Odpověda jsem a pěkně jsem se na ni usmála a doufala, že mě tam pustí.
"Tak pojďte, ale jen na chvíli". Usmála se na mě taky a společně jsme vešli dovnitř.
POHLED ÁJI
Byla to nějaká doktorka a... Nicol? Proč by zrovna ona za mnou sakra jezdila?"Dobrý den". Pozdravila mě doktorka a já ze sebe vydala jen nějakej zvuk, který měl naznačovat pozdrav.
"Je vám líp slečno Havelková"? Začala vyzvídat doktorka a začetla se do papírů, které měla v ruce.
"Jo, jen mě strašně stípe tady na čele".
Sáhla jsem si na bok hlavy, a nahmatala nejmíň 8 stehů."To je běžné, za chvíli to přejde. Tak já vás tu nechám o samotě a kdyby něco, tak zvoňte"! usmála se a odešla.
Nicol si sedla na stoličku vedle mojí postele a pěkně se na mě zaculila.
"Jestli to nevadí, tak jsem ti něco donesla, když máš narozeniny. Doufám, že ti to zvedne náladu aslespoň o trošičku". Usmála se a předala mi kytku a bonboniéru.
"Jo a ani jsem se ti nestihla představit, já jsem Nicol Čechová".
Zněla mile. I tak vypadá. Je vlastně stejná jako ve videích.
"J-já vím a děkuju. Já jsem Ája Havelková".
Odmlčela jsem se zakoukala se do země.
Styděla jsem se před ní. A to hodně.Vzala jsem si dárek, který mi podala. Taky jsem se usmála a přičichla si ke kytce.
"Víš, že jsem tě vždycky chtěla vidět"? Podívala jsem se na ni i přes veškerý stud.
"Vidíš a teď se ti to splnilo, máš mě tu v celé mé kráse"! Řekla a obě jsme se zasmáli.
ČTEŠ
Fallenka 1
FanfictionAndrea Havelková to nemá v životě vůbec snadné... Změní jí ho Shopaholic Nicol, VADAK a pár dalších lidí? Více v příběhu