Fallenka 1

Noc

POHLED VADIMA
Když ten trapnej film co vybral Kiril skončil, mohl jsem jít konečně domů.
Šly jsme mlčky asi pět minut ale najednou Kiril spustí:
Vadime, že ty sis včera v noci vrznul? Zasmal se

Co? Začal jsem dělat blbýho.

Ale jo..to by ta tvoje bloncka, nespala nahatá  v tvojí posteli.

I kdyby, tak co je ti do toho?

No...asi nic. Podíval se do země.
Vy s polu chodíte? Vyzvídal dál.

Kirile......

Jo nebo ne?

Proč se tak ptáš?

Nemůžu?

Je to naše věc, ne?

Ale to se jako nemůžu zeptat?

Kirile, prosímtě nech toho a pojď, je mi zima. Zrychlil jsem krok.

POHLED ÁJI
Ahoj Ájo, objal mě Vadim když se vrátil.

Dala jsem mu pusu a taky ho objala.

Tak co, vymazala si to?

Jo, ale měl fat mega kopií, tak jsem radči i projela facebook a tak.

Udělala si dobře Andri, dal mi další pusu.
Kdy jede domů, Vadime?

Neboj, už zítra....už tu budeme sami, usmál se na mě.

Budu doufat, taky jsem se usmála.

Tak předce s polu chodíte! Řekl Kiril opřený o futra a smal se jak debil.

Vadim se ode mě odlepil a šel k němu.

Něco říkal rusky a pak zabouchl dveře.

Co si to říkal? Přiskočila jsem k němu.

To je jedno...ale už nám dá pokoj, neboj.

Vadime, jídlo!!!!!!zavolala na nás jeho babička a my šly dolů.

POHLED KIRILA
Debilní Vadim...si jako myslí že mu patří celej svět nebo co?
Naštvaně jsem zabouchl dveře od svého pokoje a za trest jsem chtěl na Vadimovu Fanpage vyvěsit fotku Andrei.
Ty vole!!!! Ta piča mi to vymazala!! Nechal jsem si tady mobil a ta kurva mi to vymaže,jo?
Tak tohle ji nedaruju! Tohle fakt ne...díky bohu, že jsem si udělal něco ,co nenašla.

POHLED VADIMA
Už byla asi jedna ráno a já usoudil, že bych mohl jít taky spát. Dostříhal jsem video a šel jsi lehnou, už za spící Ájou.
Usl jsem okamžitě, ale zdály se mi hnusny sny o tom, že Kiril mlátil Andreu.
POHLED ÁJI
Byla noc a Vadim pěkně kopal. Asi se mu něco zdá, pomyslela jsem si když, jsem se napila vody a šla zase zpátky nahoru.
Najednou mě ale zastavil Kiril.
Čau kočko...opřel se o zábradlí.
Nazdar, snažila jsem s ním  moc nemluvit.
Do postýlky za Vadimkem?
Vadim už dávno spí...ani jsem se na něj nepodívala a prostě šla dál.
Andreo stůj! Zvýšil hlas.
Co je? Odfrkla jsem když jsem se na něj otočila.
Koukej co mám....ukázal mi mou vytisklou fotku.
Hajzle....
Chceš aby to bylo úplně všude?
Ne nechci! Taky jsem skoro řvala.
A chceš taky, aby jsem Vadimovi nakecal, že jsi mě líbala!?
To bys neudělal!
Myslíš!? Chceš to risknout!?
Nic jsem neříkala, jem jsem se koukala do země a mlčela.
Dobře, jak myslíš...obešel mě a měl nemířeno za Vadimem.
Počkej! Stqcila jsem ho zastavit.
Ale,ale...že by si to princeznička rozmyslela?
Co za to chceš? Pořád jsem se dívala do země.
To co děláš Vadimovi! Usmál se.
Co mu dělám?
Andreo, Andreo, Andreo.....začal mě obcházet dokola. Ty moc dobře víš, co chci...šahl mi na prso.
To jsem fakt nevydržela a dala mu facku, až se musel chytnout za červenout tvář.
Tak ty takhle, jo? Slečinka to ráda tvrdě? O to líp!
Pevně mě chytl za ruku a začal smíchat někam pryč.
Kam mě to sakra bereš?
To je jedno, ale asi ti je jasné, jaké umýsli s tebou mám....
Doslova mě hodil do nějaké místnosti na konci chodby a stoup si přede mě.
Takže, jak pak to uděláme? Začal si mě prohlížet.
No...už mám nápad! Vyhrkl najednou.
Lehni si sem! Ukázal na velkou postel a já radči udělala, tak jak chtěl.
Z nočního stolku vytáhl dvoje pouta a rukama mě připoutal k posteli, ale ještě předtím mi vyslíkl noční košili.
Stoupl si ke mě a zacal se taky vyslíkat. Když byl jenom v boxerkách, obkročmo si na mě sedl. Měla jsem asi největší strach v životě. Začal mě pomalu líbat na krku a já začínala brečet.
POHLED VADIMA
Probudil jsem se z děsivého snu a chtěl se uklidnit. Měl jsem v plánu si Áju přitáhnout blíž k sobě, ale nebyla tam.
Stejně zase usnu až za dlouho...řekl jsem si a šel se podívat dolů, jestli si nešla pro vodu. Dole ale nebyla. Prošel jsem i všechny koupelny, ale nebyla ani tam. A pak mě to trklo. Co když ke s tím debilem Kirilem?
Šel jsem proto k němu do pokoje, ale ani on nebyl tam, kde byt měl.
To už jsem začínal byt pěkně nervózní.....
Začal jsem pobýhat po baráku jak splašený a hledat všude kde se dalo. Už jsem to vzdal když jsem se šel podívat do posledního pokoje, ale když jsem otevřel dveře, uviděl jsem to, na co už nikdy nezaponenu.
Polonahý Kiril, seděl na spoutáné, téměř nahé, ubrečené Áji.
Vadime! Řekla rozklepaným hlasem.
Co to jako děláš, ty debile jeden? Začal jsem na něj řvát.
Copak, chceš se přidat Vadimku?
To jsem fakt nevydržel a jednu mu uvalil, až spadl na zem.
POHELD ÁJI
Ti dva se do sebe pustili a prali se asi deset minut. Ale nakonec stěží vyhrál Vadim.
Ájo, dobrý? Neudělal ti nic? Začal mě objímat  a pusinkovat. To bylo snad poprvé, co jsem viděla Vadima brečet.
Ještě mě rychle odpoutal a přikryl dekou co ležel an posteli a  zase mě objal.
Tak mluv, udělal ti něco? Tvařil se ustaraně.
Ne, ne to dobrý....objala jsem  ho ještě pevněji.