Fallenka 1

venek?

POHLED ÁJI
V pokoji jsem se převlíkla a znova se namalova a učesala.
Dala jsem si do kapsy mobil a šla za Niki dolů.
Tak ty na mě nepočkáš? Na svého skvělého a nejúžasnějšího kamaráda? Řekl Vadim a skočil mi do cesty.
My nejsme kamarádi, obešla jsem ho a nastoupila do výtahu.
On samozdřejmě hned přišel zamnou.
No já myslel že od teď kamarádi jsme, řekl a podíval se na mě.
Já si nemyslím že když po sobě hodíme Nuttelu, tak jsou z nás automaticky kamaradi.
Ale můžou, ne? Koukl na mě
Hmmm...zamručela jsem a vystoupila z výtahu který právě zastavil.
Sakra Andreo! Vždyť jsis vždycky přála vidět Vadima a teď když se ti nabýdne jako kamarád tak děláš že namáš zájem? Je to tím že je slavnej a já jenom obyčejná holka a mám strach se s ním seznámit?
Jé tady si Ájo, řekla Nicol když jsem přišla k recepci.
Niki co tu vůbec budu dělat já?
No...vlastně nic, jen jsem chtěla abys viděla jak vlastně "pracuju" a poznala nějaké moje kamarady youtubery.
No tak jo, usmála jsem se na ni a šla si stoupnout za podium kde už všichni čekali.

Jé ahoj mamčo! Přišel za Nicol Martin a objal ji.
Čau, čau synku! Řekla se smíchem.

Kdopak je tohle? Zeptal se a podíval se na mě.

Takže synáčku, tohle je tvoje sestřička.

Nechápavě se podíval na Nicol.
Sestra?

No jo, teď je ze mě adoptivní máma! Zasmála se.

Super!
Tak to se teď musíme seznámit ségra.....šťouchl do mě ramenem.

Jak chceš brácho! Řekla jsem a usmála se na něj.

A teď přivítejte Martina! Ozvalo se z pódia.
Tak já musím, pak na mě počkejte! Zavolal přes rameno a zmizel za závěsem.

Ani ne za pět minut zavolali na pódium i Nicol a já tam zůstala sedět sama.
Tada ne dlouho.

Čau sousedko, přisedl si ke mě Váďa, když přišel z pódia.
Nazdar sousede
Tak co, už jsme kamarádi?
Začal na mě dělat xichty
Když řeknu jo, přestaneš dělat ty xichty? Zeptala jsem se smíchem.
Možná....vyzkoušej a uvidíš.
Tak jo,budeme kamarádi...
Tak jo budeme kamarádi, zopakoval svým "holčičím" hlasem".
Vadime přestaň! Bouchla jsem ho do ramene.
Vadime přestaň! Zopakoval
Dobře, jak myslíš...řekla jsem šibalsky.
Dobře, jak myslíš... zopakoval.
Ája Havelková je nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší!
Já jsem nejlepší, nejhlezčí a nechytřejší!
Ale já neřekla já, řekla jsem Andrea Havelková...začala jsem mu vyčítat.
Ale já napodobuju tebe, takže tím pádem jsem ty a proto jsem řekl já, víš? Zasmál se.
No teď už vím zasmála jsem se taky.
Najednou my zazvonil mobil a já se podívala kdo volá.
Byl to Michal.
Promiň tohle musím vzít, řekla jsem a odešla na chodbu.

Zvedla jsem to a čekala co mi zase řekne.

Andreo, kde jako jsi?začal na mě řvát přes mobil.

Tobě do toho nic není! Zahulákala jsem taky.

A od kdy? Okamžitě se vrať zpátky!

Ani mě nehne, dělej si co chceš ale mě už nech být!

Ať jsi kdekoliv, já se pro tebe vrátím...
Po to tomhle jsem to típla.
Kdo to byl? Zeptal se Váďa který stál za mnou.

Nikdo, řekla jsem a šla směrem nahoru.

To by jsi nebrečela zastavil mě.

Hele Vadime nech mě, obešla jsem ho a zavřela se v pokoji.

Sedla jsem si na postel a brečela jsem.

Ájo co ti je? Vešel do pokoje Vadim.

Jak jses tu dostal? Zamkla jsem.

Nezapomeň na společnou koupelnu...řekl a sedl si ke mě na postel.
Co se děje?podíval se mi do očí.

To je jedno uhla jsem mu pohledem.

Ne není, proč mi to neřekneš?

Protože 1) se vůbec neznáme 2)nevím jestli ti můžu věřit
A 3) není to nic , co by tě zajímalo

A jak tohle všechno můžeš vědět?

Prostě to vím, jasný!?

Jak to můžeš vědět když mě neznáš?

Takový jsou všichni kluci se kterýma jsem se bavila.

POHLED VADIMA
Všichni takový nejsou Andreo, dal jsem ji pramen vlasů za ucho.

Každý máme svůj názor Vadime.
Já na kluky moc štěstí nemám.....

Hele, chceš svůj pohled na kluky změnit?

Docela jo...ale to se ti nepodaří.

Tak pojď dneska semnou, Martinem, Stejkem a Kovym ven a já tě přesvědčím!

Kam ven? Zeptala se mě nejistě

Do baru, kouknou na Prahu...prostě ven

No dobře...kde a v kolik?

V pět pro tebe příjdu krásko. Řekl jsem a odešel do svého pokoje.

POHLED ÁJI
Den ubýhal jako nic a najednou bylo čtvrt na pět.
Proto jsem rychle se běhla dolů za Niki abych se zaptala.
Niki? Zaklepala jsem na dveře jejího pokoje.
Ano Ájo? Otevřela mi.
Mohla bych jít v pět s klukama ven?
S jakýma klukama?
Kájou,Martinem,Kubou a Váďou.....prosím, udělala jsem na ni nějakej xisch.
No dobře...musíš si udělat nějaké kamarády, usmála se na mě. Děkuji! Obajala jsem ji.
V kolik se vůbec vrátite?
No...já sama nevím, ale jak to vypadá, tak až pozdě...podívala jsem se na ni.
No....
Niki prosím!
Dobře, předse jsi včera měla narozeniny, tak se vrať kdy chceš, ale ať na tebe kluci dávají pozor! Vztyčila ukazováček.
Neboj, vyřídím, ahoj! naposledy jsem ji obajala a letěla se nachystat.

Rychle jsem se převlíkla a šla se do koupelny namalovat.

Asi se nám chceš líbit co? Stoupl si za mě Vadim a usmál se na mě.

Jen nechci vypadat jako strašidlo, ale jako člověk víš?

Už jsi hotová?
Zeptal se mě po pěti minutách toto, co si upravoval vlasy.

Jasně, můžeme řekla jsem a dala si mobil do kapsy od mikiny.

Společně jsme sešly schody a dole už čekali kluci.
Čaute, retardi! Pozdravil se s nima Vadim.
Ona jde s náma?
Zeptal se Martin. Jo jde, snad to nevadí...
Jasně že ne, krásky se hodí vždycky řekl Kája a dal mi ruku kolem krku.
Všichni jsme se zasmály , já protočila oči a vyšly jsme ze dveří hotelu.