O 3 roky později
Stál jsem tam před dveřma, konečně, doufal jsem, že je to konečně ono, bez váhání jsem zmáčkl zvonek a netrpělivě čekal kdo otevře.
Po chvíli jsem se dočkal, ozval se slabý hlásek "Ano?" ve dveřích stál malý hnědovlasý klučina, který sotva dosáhl na kliku.
Povzdechl jsem si, "pardon... Spletl jsem se"
Všechna naděje ve mně opadla, pomalu jsem odcházel od dveří. "Dejve? Kdo je to?" Ozval se, mě velmi povědomý chlapský hlas.
"To nic tatíí.. asi omyl." Odvětil mu chlapec. Nevěřícně jsem se otočil zpátky, a chlapce zastavil, těsně před tím než zabouchl dveře, "počkej!" Klekl jsem si k němu.
"Ty jsi Dejv?" Usmál jsem se na něj.
On jen mlčky přikývl.
"Ahaa, a neznáš tuhle paní?" Ukázal jsem mu fotku.
"Co se tu děje?" Vyrušil mě ten známy hlas, a vzal kluka do náručí.
Zvedl jsem k němu pohled, a nestačil se divit. Měl jsem pravdu.
"Tatí.. ten pán hledá maminku."
Zvedl jsem se ze země a i když jsem nechtěl, tak jsem mu potřásl rukou, On se začal smát, "naposledy si říkal, že doufáš, že už mě nikdy neuvidíš..nepovedlo se" položil chlapce na zem.
"Je tu Emma?" Zajímalo mě.
"Určitě tě k ní jentak pustím" chtěl bouchnout dveřmi, ale já je zastavil nohou.
"Jdi pryč.. nikdo na tebe není zvědavej!" Křikl.
"Co se děje?" Ukázala se a chvíli na mě koukala, já jen doufal, že mi padne kolem krku, a pozve mě dovnitř... Tak se, ale nestalo.
Odstrčila Davida.. jo.. tak se jmenoval...
A přišla ke mně blíž. Pohladil jsem ji po tváři, "Říkal jsem, že si tě najdu.."
Ona mi, ale Uhla hlavou.
"Trošku pozdě...ne?" Podívala se na toho klučinu.
Hrklo ve mně.. to snad ne..
.Z pohledu Emmy
Jen jsem zůstala stát a prohlížela jsem si ho, i potom co se mezi námi stalo, musím uznat, že vypadal pořád dobře.
"Můžu dovnitř?" Přerušil mě.
"Chci si jen promluvit" pousmál se a já mu rukou naznačila, aby vešel a posadil se v obýváku.
David za ním zavřel, pohladil mě po zádech "vážně s ním chceš mluvit?" Zeptal se starostlivě.
Mlčky jsem kývla, a následovala Tilla do obývacího pokoje.
Till už seděl u stolu, a usmíval se.
"Ahoj"
Posadila jsem se naproti němu, "co ode mě chceš?"Z pohledu Tilla
"Nakonec jsem, tě našel" znovu jsem se pousmál.
Emma jen zakývala hlavou a vzala si na klín, toho chlapce.
"Mamí? Ty toho pána znáš?" Pošeptal ji do ucha, a já se nad tím musel pousmát, "Raději bych neznala..." Odpověděla směrem ke mně.
Malej jen přikývl, a dělal, že přesně rozumí, o co jde.
Oba jsme byli ticho, a jen jsme na sebe koukali, "Dejve, jdi na chvíli za taťkou.." poslala malého pryč, a ten se rozeběhl do vedlejší místnosti.
"Tak vy máte s Davidem syna.." prolomil jsem ticho.
Jen ke mně zvedla pohled, a já doufal, že kývne.
"Hmm.. " povzdechla si
"Vždyť ty víš, že to tak není."
Podíval jsem se jí do očí, "A jak to teda je?"
"Nedělej, že to nechápeš.. nikdy si nepoužil kondom."
Položil, jsem si hlavou do dlaní.
"A David..."
Skočila mi do řeči, "David to neví.. myslí si, že je to jeho syn."
"Jsi pořád nádherná," pokusil jsem se změnit téma, a chytl jsem ji za ruku.
Chvíli na naše ruce jen koukala, po chvíli však ucukla.
"Zničil si mi život!"
.Tak, jelikož jste si psali o pokračování, a mě to taky dost baví, tak je tu druhý díl..
Doufám, že se vám bude líbit tak jako ten první..😊
Každopádně většina kapitol bude nejspíš hlavně z pohledu Tilla..😊💕
.
Doufám, že se zatím líbí..😏
.
.
Jinak úvodní obrázek se ještě bude měnit.
ČTEŠ
Good BadBoy 2 | Daddy Till |
RomanceStál jsem tam před dveřma, konečně, doufal jsem, že je to konečně ono, bez váhání jsem zmáčkl zvonek a netrpělivě čekal kdo otevře. Po chvíli jsem se dočkal, ozval se slabý hlásek "Ano?" ve dveřích stál malý hnědovlasý klučina, který sotva dosáhl na...