Good BadBoy 2 | Daddy Till |

#4 Beru tě na výlet

Z pohledu Emmy
Jsem na tom úplně stejně jako na začátku..
Ležím v posteli, vedle chlápka, který mě zneužil a já mu dala nejednu šanci se změnit. Teď mě ještě k tomu vydírá, nevím co dělat...

Z pohledu Tilla
Tak já půjdu, zvedl jsem se z postele a začal se oblékat.
Šla mě vyprovodit ke dveřím, ještě jsem jí políbil a chtěl odejít.
Řekla, ale něco co mě zastavilo, "Už sem nechoď!"
"Aleee..." Otočil jsem se k ní zpátky a pohladil ji po vlasech, "tys to nepochopila?"
Jen sklopila hlavu "Chápu, řekneš Davidovi, pravdu o synovi.."
Pousmál jsem se,
"Byla bys na tom ještě hůř... David by tě nechal a tobě by nezbývalo nic jiného, než se vrátit ke mně, věř, ze tak hodnej bych už nebyl..."
"Jsem ochotná to risknout!"
Bouchla mi dveřmi před nosem.
Bouchl jsem pěstí do dveří, "Jak chceš!"

Asi o 3 dny později
Z pohledu Emmy
Opravdu... Už se neukázal, asi bych to měla Davidovi říct sama,
Vyrušil mě zvonek dveří, šla jsem otevřít.
Už zas... Je tu.
"Jdi pryč.. "
Ihned jsem křikla.
"Ale... Klid.." pohladil mě po rameni.
"Klidně si to řekni komu chceš, ale nech mě už na pokoji."
Znova se zasmál tím jeho arogantním úšklebkem.
"A já nejdu za tebou."
"Jdi do háje!" Chtěla jsem bouchnout dveřmi.
On je ale zastavil.
"Jdu za Dejvem.. došlo mi, že jsem se v poslední době věnoval víc tobě než jemu.." mrkl a automaticky vešel dovnitř.

Z pohledu Tilla
Na nic jsem nečekal a mířil jsem rovnou do jeho pokoje.
Cíl byl jasný... I když děti, zrovna nemusím, tohle je jediná šance jak se dostat do její blízkosti.
Záleží ji na něm.. přece jen je to její syn.
"Dejve!" Rozrazil jsem dveře, Malej se lekl.
Otevřel jsem skříň a začal z ní vyndavat jeho oblečení, které jsem ihned házel do baťohu.
Batoh jsem si hodil na záda a Malýho jsem vzal na ruku.
"Co se dějeee?" Zeptal se zmateně.
Otevřel jsem okno a opatrně skočil i s Dejvem dolů.
"Nic.. beru tě na výlet." Usmál jsem se a popoběhl jsem k autu, kde jsem ho usadil, do již připravené autosedačky.
Rychle jsem oběhl auto a konečně si taky sedl.
Rozjeli jsme se.
"Mamiiika nepoede?" Podíval se smutně na mě.
"Ne s náma, ale věřím, že se k nám brzo připojí."
Mrkl jsem na něj.
.
Dal jsem Dejvovi pár starších autíček na hraní.
A čekal až se Emma ozve, bylo docela jasný, že první komu bude volat budu já.
Konečně jsem slyšel ten úžasný zvuk mobilu, s nadšením jsem hovor přijal, "TY HAJZLE!" Ozval se z telefonu naštvaný hlas Emmy.
"Copak?!" Odpověděl jsem mile.
"Ty idiote! Kde je !?"
"Aleee.. někdo se ti ztratil?" Zasmál jsem se.
"Jak je možné, že se ti ztratí dítě?"
Pokud mám být upřímný, tak jsem se nesmírně bavil.
"Magore!"
"No tak! Kde kam jsi ho odvez?!"
Neodpovídal jsem, ještě chvíli jsem si chtěl užít ten pocit moci.
"Co jsi mu udělal?!" Začala křičet ještě víc, v jejím hlase bylo slyšet, že brečí.
"No taaak.. co si o mně myslíš?... Nic jsem mu neudělal..je v pohodě."
Vypla to.
Jen jsem se usmál do mobilu.
Šel jsem se kouknout na malýho, který ho jsem zatím uklidil do jednoho z pokojů.
Jen seděl a stále si hrál s autíčkama.
"Tak.. jdem spát.." vzal jsem ho na ruku a uložil ho do postele ve své ložnici.
"Dy psijede maminka?" Zeptal se šišlavě.
"Hádám, že brzo" zakryl jsem ho peřinou.
A šel ke dveřím.
"Žekneš mi pohádku?.. Tatínek mi vždycky něco vypráví.."
Hhhh.. zasmál jsem se.. "Dobrou!" Zhasl jsem mu světlo a zabouchl dveře.

No co?.. nemůžu.. se k němu vázat..ne nemůžu... Nechci.. já chci jen Emmu.

"Tsss.. Tatínek"
.
Možná vás zajímá proč jsem to prostě Davidovi neřekl..je jasný, že by se Emma obrátila na mě.
Bojím se, že bych se o Dejva musel starat já.. a to prostě nejde..
Vlastně jsem rád, že si myslí, že je to jeho rodina..
Tohle je účinnější.. prostě si tu Dejva nechám, dokud se neobjeví Emma.. a udělám jakousi výměnu...

Opět doufám, že se vám díl líbil..😄
Jakýho Tilla máte radši? Toho, hodnýho, co se dokáže postarat o malýho, a je takovej "rodinnej typ" nebo toho trochu víc perverzního..? 😂