Tom (Harry Potter)

Utkání

Sedíme na tribuně. Celý zápas moderuje Veronika  Denthedinová z Nebelvíru, se kterou už jsem měl tu čest. Očividně Zmijozelem pohrdá a při poslouchání jejího pisklavého hlasu se mi chce zvracet.
Od začátku zápasu Zmijozel očividně vedl a Veronika z toho rozhodně neměla radost. Havraspárské pořád schazovali z košťat nějaké dva míče. A do "branek" tyčíci se asi deset metrů nad zemí hazeli naši jeden gól za druhým.
Já však pozoroval Robinovo bráchu Erika. Vlastně nic nedělal, jen létal na hlavama ostatních a vypadalo to,  že něco hledá. To samé dělal i Havraspárský "chytač", kterého jsem zatím neznal. Není divu. Mám pocit, že je asi ve čtvrtém ročníku.
Najednou ale Erik vzlétl o něco víš a pak najednou střemhlav dolů. Když byl blízko nás, viděl jsem jak letí za malým, zlatým, okřídleným míčkem. Ten ale uhnul doleva, poté doprava a potom nahoru. Nahoře se Erik potkal s druhým chytačem, ale byl rychlejší. Chytil míček a všichni jásali.
Veronika ohlásila, že Zmijozel vyhrál, protože chytil zlatonku ( spíš naštvaně než otráveně, což jsem nepochopil, protože sama chodí do Nebelvíru )

To, co jsem ale pochopil je, že ten malý, okřídlený míček je zlatonka, a když ji chytíte, vyhráli jste.

Ve společenské místnosti to žije a všichni si povídají o jediném. O dnešním vítězství. Daniel mi prozradil, že Zmijozel vyhrává už čtvrtý rok v řadě.
Teď už chápu, proč byla Veronika tak naštvaná.

Na pokoji jsem si udělal úkol na zítřejší přeměňování a šel jsem spát.

Ráno jsem zaspal a zbudil mě až Lukas Keerly už oblečený a připravený. Rychle jsem vyskočil z postele a oblékl se. V mžiku jsem měl vyčistěné zuby a troch jsem si upravil vlasy.
Věděl jsem, že na snídani můžu zapomenout a tak jsem šel rovnou na hodinu věštění.
Věštění máme s dětmi z Havraspáru a ti byly celkem mrzutí, že včera nevyhrály. Až na jednu výjimku. Kathy Mikealson. O téhle holce už jsem slyšel. Famfrpál ji vůbec nezajímá a ani nechodí na zápasy.
Protože tu moji přátelé eště nebyli, dal jsem se s ní do řeči
"Ahoj" pozdravil jsem jí
"Čauky" odpověděla více než vesele.
"Ty... " začal jsem opatrně "tebe vůbec nezajímá famfrpál? "
"Ano, přesně tak. " odpověděla, asi byla zvyklá.
Usmál jsem se. Chtěl jsem se jí zeptat proč, ale to už u mě stála Diny.
"Tome, hledali jsme tě, nebyl si u snídaně... Tohle nám nedělej. Pojď, půjdeme za ostatními. "
Podíval jsem se na Kathy. "Eee už musím měj se. "
Oplatila mi úsměv a Diana mě táhla pryč.
"Tome," začala opatrně " s touhle holkou by ses neměl bavit... "
"Proč? " zeptal jsem se "vypadá mile."
Diny se zamračila " Je divná a nemá smysl pro humor. A taky ae vůbec nezajímá o famfrpál. Jakýkoli vztah k člověku je jí cizí. Tome, ona, nemám z ní dobrý pocit! "
Diana najednou vypadala vyděšeně. Nezmohl jsem se na slovo. Prostě jsem jen přikývl a posadil sr k sobě do lavice. Za chvíli přišel i Dan a Robin a o chvíli později i učitelka.

Při hodině jsem vůbec nedával pozor. Byl jsem zaskočen z toho jak Diana reagovala a nemohl jsem to pustit z hlavy.
Proč je vůči níbtak zaujatá?