Dlouho jsem přemýšlela, kdo byla ta holka ve snu. Až mi to jednou došlo. Byla to ta holka co tehdy seděla u toho stromu a napsala že zemřu. Dlouho jsem jí neviděla. Prý začala být agresivní tak jí dali do zamčené cely, oni těm celám říkají pokoje ale, když vás tam zamknou a v oknech jsou mříže tak je to prostě cela. Tyhle cely byly v jižním křídle budovy. Celý ústav se rozděloval na jídelnu, park, a pak jsou tu dvě další budovy. První slouží jako pokoje pro doktory, asi ještě nějaké společenské místnosti nevím, pacienti tam nesmějí. Ta druhá budova je pro pacienty a rozděluje se ještě na tři části jižní křídlo: ty agresivnější případy, podobalo se to tam spíš vězení byly tam agresivní případy a pacienti měli zakázané vycházky. Pak severní křídlo takový ti normální pacienti, pokoje připomínající spíš než vězení hotely, to vlastně jen díky tomu že tam nemuseli být připoutaní a dveře se zamykali jen u nově příchozích. Další část budovy sloužila jako místnosti pro sezení, různého druhu. Někde vás nepřipoutávali jen jste si sedli nebo lehly a mluvili. Jindy vás připoutali. Pro těžké případy tu byla i místnost pro šokovou terapii. Moc často tam lidi nedávali bylo to jen když už to jinak nešlo ale když už tam někoho dali, vědělo se o tom. Říkává se že je to místnost jisker, auuu. Je tu ještě jeden typ místnosti. Bílé vypolstrované stěny bez oken, té se tady říkává „nebíčko“. Viděla jsem pár lidí co tam bylo, no a… nebíčko rozhodně nebylo tak příjemné jak by mohlo vyznít z názvu. Kdyby v něm člověk s dobrou psychikou strávil jen hodinu, byl by z něj psychopat. Na psychopaty má prý fungovat obráceně. Ale nefunguje, ten kdo vyjde se většinou do dvou dnů zabije pokud ne tak mu to pomohlo. Ale málo kdo to vydrží. Je tu ještě jedna část téhle budovy, čtvrtá. Tou je sklep. Místo pro lidi v gangu, báli se jich tady i doktoři a tak byli oddělení, sami si to vybrali. Nebyli to blázni ale ani ne normální lidi.
Park byl velký nevím jak ale nikdy jsem nedošla na druhý konec zdi. Byl to spíš menší lesík než park a o to byl krásnější. Každý tady měl své oblíbené místo, kam si během vycházek zalezl a přemýšlel. To moje bylo u jednoho javoru. Uklidňoval mě. I na stromech byla napsaná poselství jako na zdech. Ale tady byla míň depresivní, většinou. Kousek od javoru rostl dub i on byl oblíbeným místem jedné holky. Měla černé vlasy s zeleným melírem, naučila mě znakovou řeč. Bylo jí 20. Jmenovala se Ziki, byla to zkratka celé jméno prý už zapomněla, byla tu od třinácti. Tehdy začala vidět duchy, trpěla paranoiou a podle doktorů si často něco mumlala pro sebe. Jeden z těch případů co má ve složce velkém červeným písmem napsáno: NEVYLÉČITELNÁ. Kdyby chtěla dokázala by hodně lidí vyděsit. Měla vražedný pohled, Ale ona málokdy někoho děsila snažila se s lidmi okolo vycházet. Nad levým okem má jizvu která se táhne po tváři a končí asi centimetr nad rtem. Nenosila vlasy v culíku vždy je měla rozpuštěné tak aby jí bylo vidět jen pravé oko a jizva zůstala zakrytá. Ono se moc tady nevyplácí bránit se když do vás někdo strčí. Ne že by Ziki byla slabá ale hraje fér, ale tady se fér nehraje, nikdy.. Jsou tu gangy které poznáte už na dálku a kterých se bojí i doktoři. Moc silných gangů tu není a většinou si vztek nevybíjejí na jednotlivcích, je tu ale jedna výjimka. Asi dvě třetiny úmrtí tady jsou sebevraždy, jedna třetina vraždy, za poslední třetinu mrtvých může právě tenhle gang. Řídí ho Rejnok, pravé jméno neznám. Přezdívka podle rejnoka vytetovaného na holé lebce. Nedokážu odhadnout věk, postavu má na profesionálního boxera a jeho parta namakaných goril jsou jeho obrazem. Často zkoušeli co nováčci vydrží, když se někoho snažili vyprovokovat (což bylo dost často) měl dotyčný dvě možnosti: ta první byla nechat si to líbit, ta druhá začít se brání a doufat že vyvázne živej. Když už se někdo rozhodl pro druhou možnost většinou ho zabili, Ziki byla výjimkou jako jedna z mála dokázala zabít svého soupeře i když si ze souboje odnesla jizvu. Nechápu jak to mohla dokázat, asi 175 centimetrů vysoká dost hubená holka zabila dvoumetrového chlapa. Po tom co ho zabila jí doktoři dali do „nebíčka“ i tohle přežila. Od té doby už jí ostatní nechávají na pokoji a ona je. Nikdo ale nepochyboval o tom že jestli si na ní někdo opět něco zkusí tak neodolá a pude do souboje. Asi proto že byla v nebíčku nevěří doktorům. A dává jim to dost najevo. Posledním dílkem našeho seskupení je Giares, stejně jako já a Ziki i on se odlišuje dokonce i od bláznů. V jeho případě tím že je albín: červené narůžovělé oči bledá plet a bílé vlasy. Něco v těch jeho očích je démonické, divoké a nezkrotné. To všechno ale převyšuje inteligence, mezi géniem a šílencem není až tak velký rozdíl. Jeho teorie o světě jsme se Ziki dost často nechápaly, ty nechápal nikdo. Byl tu proto že představoval hrozbu pro okolní svět, inteligence se pro ostatní stala známkou šílenství. Patřil mezi nováčky a tak měl dost problémů s rejnokem a jeho partou ale když zjistili že se začal kamarádit se Ziki dali mu pokoj, naštěstí, pro ně. Jeho oblíbeným místem nebyl strom ale stůl u jídelny na kterém každý den ve 3 hrál s doktorem Hakem šachy. Oba v tom byli dobří. Hak byl jediný v celém ústavu kdo se mohl Giaresovi v šachu aspoň trochu rovnat.
