Baby I Love You!

Joshi!

Selena:

Právě teď jsem se probudila na gauči v obýváku.
Vzpomněla jsem si na včerejšek a usmála jsem se.
Přemýšlela jsem co budu dělat a potřebovala jsem vidět Justina. Vstala jsem a protáhla jsem se.
Šla jsem pomalu nahoru, všichni ještě spali. Otevřela jsem potichu dveře a podívala se jestli Justin pořád spí.
Justin tam ležel a chrněl, byl tak roztomilý.
Zavřela jsem dveře a šla jsem k němu. Stála jsem u postele a dívala se na něj. Usmívala jsem se, ale začala mi téct slza z oka. Chtělo se mi brečet kvůli tomu všemu, co se stalo. Že nemám u sebe nejlepší kamarádku, který bych mohla říct že jsem zase šťastná. Kdybych se neodstěhovala do LA. Tak by to bylo všechno při starém. Ariana pro mě byla všechno. Chybí mi. Sice mám teď Jazzy, ale Ariana tu byla dýl a vždycky bude první.
Taky mi je líto toho, čeho se dopustil Shawn. Držela jsem Justina za ruku a plakala jsem.
Nechci aby to s Justinem nikdy neskončilo, to Jazzy a Justin a celý gang mi nahrazují kamarady, rodinu, oporu a všechno. Jsem ráda, že mi tu zůstal aspoň Josh. Miluju je opravdu všechny moc.
když jsem plakala, neuvědomila jsem si že se Justin může probudit. No ale on se probudil.
Okamžitě mě přitáhl k sobě a držel mě pevně. Já začala brečet ještě víc.
"Pssst zlatíčko, jsem tu s tebou" řekl Justin a jenom mě držel.
"J-justine. " řekla jsem a podivala jsem se na něj.
"Lásko, nemůžeš nad tím pořád přemýšlet. Je to těžký. Já vím. Ale ty jsi silná zvládneš to." Do řekl a dal mi pusu do vlasů. Má pravdu. Nemůžu se tím trápit napořád.
Když jsem se uklidnila, Justin si ještě lehl a já sním. Divali jsme si do očí, jenom jsme na sebe koukali a nic neříkali. Držel mě pevně za ruku a usmíval se. Je krásný vidět ten jeho úsměv. Vím, že je šťastný konečně.
"Už si nikdy kvůli mně neubližuj Seleno" řekl Justin a přejel mi po těch řezných ran.
"Slibuju ti to" podivala jsem se na něj a dala jsem mu pusu. Justin tu pusu ale proměnil v polibek.
Když jsme se odtáhli, šla jsem do koupelny.
Zapla jsem vodu, svlékla jsem se a dívala jsem se na sebe. Prohlížela jsem se. A říkala si co se to semnou stalo. Jsem hrozně hubená, mám kruhy pod očima. To nejsem já. Musím stím něco udělat.
Lehla jsem si do vany, zhasla světlo a zapálila jsem si svíčky. Relaxovala jsem. Trochu jsem zase brečela. Sakra! Nesmím pořád brečet! Musím se tomu trošku postavit. Umývala jsem se a přemýšlela, co budeme dnes dělat. Mohli bychom udělat nějakou grilovačku nebo tak něco.
Je jaro, je krásně miluju tohle počasí. Je příjemně ani teplo ani zima. Když jsem vylezla z vany osušila jsem se, namalovala jsem se a oblékla.
Vylezla jsem z koupelny a Justin už tam nebyl.
Vzala jsem si mobil a šla jsem dolů. Byla tam Jazzy s klukama a Justinem. Ale nebyl tam Josh.
"Kde je Josh?" Zeptala jsem se. Jazzy se otočila, byla celá uplakaná a zklamaná.
"Jazzy, co se stalo?" Šla jsem rychle k jazzy a pevně ji obejmula. Bože můj, co ji ten kretén udělal?
"Sel-seleno" nemohla ani mluvit chudinka moje.
"On.. on začal brát drogy a večer mě zmlátil" řekla a já myslela že mi právě teď spadlo srdce.
"Cože?! Jak bere drogy? Co to je za prdel tohle!" Začala jsme řvát, hrozně mě to zklamalo.
"Seleno neřvi po Jazzy ona za ti nemůže!" Řekla Barbara. Měla jsem v sobě takový nervy. To nemůže být pravda.
Když už jsem myslela, že všechno bude v pohodě tak neni? Ještě jde o mého bráchu?
"Kde je!" Začala jsem řvát po Justinovi.
Justin se na mě podíval, byl vyděšený a zároveň měl v sobě nervy.
"On.. on jel.. někam pryč.. neřekl nám kam.." řekla Jazzy. Podivala jsem se na ní a utřela jsem ji slzy.
"Neboj se pojedu za ním a všechno bude v pohodě" do řekla jsem a šla jsem k Justinovi. Na nic nečekal a šel k Jazzy. Začal ji utěšovat.

Právě jedu autem za mým debilním bráchou. Vůbec nevim co to do něj vjelo! Nikdy takovej nebyl. A taky nebude. O to se postarám. Buď já a Jazzy a nebo drogy.
Měla jsem navigaci. Páni, byl fakt daleko.
Jela jsem a přemýšlela jsem co mu řeknu. Chtělo se mi až brečet. Já myslela, že je toho už dost a ještě on. To nemyslí vážně.
Dojela jsem na místo. Bylo to tu opuštěný, viděla jsem jeho auto.
"Joshi!" Začala jsem řvát, ale nikdo se neozval.
Chodila jsem po tom místě ale nemohla jsem ho najit. Viděla jsem na zemi krev, začala jsem panikařit. Došla jsem k nějakému stromu. Z dáli jsem viděla nějakou postavu. Okamžitě sem běžela k ní.
To co jsem právě viděla mě porazilo na zem. Nemohla jsem dýchat, začala jsem brečet měla jsem zachvat breku. Podivala jsem se pořádně a viděla jsem tam Joshe jak tam leží jak mrtvola.
"Joshi!! Joshi!!!" Brečela jsem a zároveň jsem po něm řvala. Zavolala jsem okamžitě ochranku, řekla jsem jim kde jsme a co se stalo, řekli že do 5 minut ani ne jsou u nás.
"Justine! Okamžitě přijeďte s jazzy a klukama ke mě. Uvidíš mě na navigaci. Justine rychle prosím" řekla jsem Justinovi do telefonu a tipla to.
"Bráško můj, až zjsitim to kdo ti to udělal chcípne na místě! To ti slibuju!" Řekla jsem mu i když byl v bezvědomí.  Hrozně jsem brečela, nevěděla jsem co dělat.
Když přijela záchranka, dávali mu kyslík a starali se o něj. Já jsem se zmohla jenom dívat na něj a jenom brečet. Nevnímala jsem vůbec nic.
Dávali mu první pomoc, Josh ale nereagoval.
Citila jsem jak na mě někdo sahá a jak na mě někdo mluví. Ale já nic nedělala.
Josh se pořád nemohl probrat, doktor mi řekl že musím jit mimo Joshe. Už jsem docela vnímala, věděla jsem že mě drží se Justin a kluci drží Jazzy.
Sedla jsem si a divala se před sebe.
"Seleno, miláčku co se stalo?!" Zeptal se mě Justin.
Já ale neodpovídala. Najednou mi přišla smska.

Já jsem ještě neskončil-L*

Justin mi  vzal okamžitě mobil a přečetl si to.
Vrátil mi mobil a šel za klukama. Odešel s Nickem a Alfredem. Barbara a Niall tu zůstali semnou a s Jazzy. Já vstala a šla jsem blíž k Jazzy.
"Jazzy, neplakej." Věděla jsem, že i když to řeknu bude to k ničemu. Plakala dál a to mě ničilo ještě víc. Když k nám přišel doktor, rozbušilo se mi hrozně moc srdce.
"Paní Gomez. Váš bratr je v zachránce. Vezou ho hned na sál, musí mu vyčistit žaludek a ošetřit mu rány co měl po těle, na poslední chvíli se prihlasil. Chtěli jsme to vzdát, ale je silný a zvládl to.
Bože můj! Mně se tak ulevilo! Jazzy se usmála a obejmula mě.
"Josh je silný, já věděla že to dokáže" řekla mi a já se jenom usmála. Vzala jsem Jazzy do auta. Šli s námi i Niall s Barbarou.
"Hele budu řídit já, radši" řekl nám Niall.
Sedli jsme si do auta a já si povzdychla. Přemýšlela jsem kdo mu to mohl udělat, protože sám bysi to neudělal. Furt jsem si četla tu smsku, nevím kdo to psal. Najednou mi došlo, že Justin s klukama někam odešli.
"Nialli! Kam odešel Justin s klukama?!" Trochu jsem zařvala Jazzy se lekla. Niall se na mě Koukl do zrcátka a mávl rukou ať to neřeším.

Když jsme dojeli domů, vzala jsem Jazzy do koupelny pomohla jsem ji vykoupat, obléct apod.
Barbara zatim udělala něco k jídlu.
"Jazzy, až se najíš tak půjdeš spát jsi unavená"řekla jsem ji a usmála jsem se.
"Ne, pojedu za Joshem" přesně jsem věděla, že to řekne.
"Ne, budeš doma pojedeme tan zítra všichni. On to zvládne věř mi. Znám ho. A když jsem to zvládla i já tak i on" řekla jsem a dala jsem ji pusu na čelo. Je to jenom kamarádka aby jste si nemysleli. Musím ji trochu uklidnit.
"Pojďte dolů, jídlo už je hotové!" Zařvala na nás Barbara ze zdola.
Šly jsme s Jazzy pomalu dolu, klepala se měla fakt strach o Joshe. Všichni jsme jedli, ale Justin tady pořád nebyl ani kluci.
Když je jsme dojedli, Jazzy řekla že si půjde teda lehnout. Šla jsem sni radši. Dovedla jsem ji do pokoje, přikryla jsem ji dekou a nechala jsem ji ať spí. Když jsem šla dolů, slyšela jsem rámus.
"Doprdele! Nenavidim ho! Já ho jednou chytnu a bude ještě prosit abych ho nechal na živu!" Ječel po celém baráku Justin.
"Ticho Justine! Jazzy spí." Řekla jsem a šla k němu. Chtěla jsem mu dát pusu, ale on se odsekl ode mě.
Okey. Tak asi ne. "Nedávej mi pusy to mi nepomůže!" Justin na mě řval a všichni byli zticha."Jus-justine nebuď na mě takovej prosím." Řekla jsem mu to, chtěla jsem řvát ale vim, že by chytl ještě většího nerva.
Justin se na mě podíval a odešel do pokoje.
"Co se stalo Nicku!" Musela jsem se zeptat aspoň jeho.
"Sell, tu zprávu to posílá Lil.. je to všechno zpátky" řekl a mě se sevřelo tělo.
"Když chce válku tak bude" řekla jsem a šla jsem nahoru.