Čarodějka

Setkání

Myslivec zaklepe na dveře domu, který se nachází za vesnicí na kraji lesa, za ruku přitom vede tří letou holčičku. Když nikdo neotvírá, tak zkusí vzít za kliku a je odemčíno, tak i s dítětem vstoupí dovnitř.  Obydlí se zdá být opuštěné, ale on ví, že je to skutečně pouhé zdání a brzy se setká se zdejší majitelkou jménem Genevieve.

Té ženě se většina obyvatel vyhýbá, protože se jí bojí. Proto také bydlí takhle stranou. Je to velmi uzavřená osoba s vlastními názory a velmi podivnou povahou. Proto se o ní začalo tvrdit, že je čarodějnice.

"Co byste potřeboval pane?" Objeví se najednou z ničeho nic Genevieve nahoře na schodišti zatímco myslivec s dítětem stojí v hale. Jakoby se zhmotnila z obyčejného vzduchu, protože do té doby nic o její přítomnosti nenasvědčovalo.

Krátké černé vlasy má zarovnané za ušima, jejich délka končí přesně s jejím obličejem, tmavé oči a rovněž šaty, přes ramena má přehozený plášť. Její věk je velmi neurčitý, rozhodně už není nejmladší, ale stejně tak se zatím nejedná o žádnou stařenu.

"Omlouvám se Genevieve, že tě takhle vyrušuji, ale..." Začne myslivec a přitom ženě vysvětluje osud tříletého děvčátka, které je tam s ním. Žena pozorně poslouchá mužovu řeč. Jakmile skočí sejde ladným krokem shody a postaví se proti němu. "Víte, co se o mě povídá a přesto jste to dítě přivedl ke mně. Není žádným tajemstvím, že mě ostatní považují za čarodějnici. A vy mi přesto věříte a chcete mi svěřit výchovu téhle malé holčičky? Přece bych ji mohla zkazit." Zasměje se pobaveně Genevieve upřímným a veselým smíchem. "Nikomu jste nikdy neublížila paní, ani neškodila. A mezi námi, pokud skutečně čarodějkou jste, tak očividně hodná." Odvětí myslivec. "Těšímě vaše důvěra lichotníku." Pleskne ho žena pobaveně přes ruku a přitom se zadívá děvčátku upřeně do očí, vniž se zračí velká inteligence. "Jak se jmenuje?" "Nemá jméno, je sirotek." "Dobrá, takže jak ti budeme říkat...Už vím! Madelaine. Líbí se ti to?" Zeptá se malé černovlasé holčičky.

Děvčátko si při zvuku jejího hlasu nepatrně pousměje. Tyhle děti jsou tak přátelské. Usměje se přitom Genevieve. "Takže to beru jako souhlas, Madelaine. Dobře postarám se o ni." Souhlasí s tím a natáhne ke tří letému děvčátku ruku. To se nenechá dlouhou pobízet a jakmile je myslivec pustí, tak se vydá vrávoravými krůčky ke své nové mamince.

"My to spolu zvládneme, že Madelaine? Budeme sehraná dvojka, co ty na to?" Ptá se jí Genevieve zatímco holčičku drží v náručí. Když znovu podívá do tváře toho roztomilého tvorečka, zdá jí že tam zahlédla náznak pochopení. S touhle dívkou si jak se zdá bude rozumět, ani teď nemá žádné předsudky, když se nechá objímat od úplně cizí ženy. "Tak dcerunko, rozluč se se svým lesním přítelem a dáme se do toho." Vybídne žena dítě a to se vrávoravými kroky vydá k tomu, který ji přivedl. "No, zdá se, že budeme mít spoustu práce." Zasměje se Genevieve, když děvčátko párkrát upadne na zem, ale hned se zase samo zvedá. Prává bojovnice. Myslí si přitom potěšeně.

Jakmile muž odejde, posadí si Genevieve dítě na klín a povídá: "Teď ti budu matkou maličká a ve svém domě budu chtít aby se dodržovala jistá pravidla. Však brzy uvidíš která. A až trochu povyrosteš, tak tě naučím všemu, co sama umím. Bude z tebe velmi schopná a úspěšná čarodějnice, pokud budeš dostatečně trpělivá a ochotná se učit. Ale jak se teď na tebe dívám, tak si myslím, že v tom nebude problém, že?" Zeptá se Madelaine a ta zakroutí odmítavě hlavou, jakoby slovům své adoptivní matky rozuměla a chápala veškerý jejich význam.

Lidé totiž měli pravdu je čarodějnice, ale hodná, nikdy nikomu neublížila a pokud to bylo jen trochu v její moci, tak se snažila spíše ostatním pomáhat, ale tak, aby o tom nevěděli, kvůli předsudkům o takových jako je ona. Čarodějnice se totiž v jejich představách automaticky rovnalo zlu a spojenectví s ďáblem.