Čarodějka

Trh

O 3 roky později...

Genevieve se po dlouhé době odváží i se svoji novou svěřenkyní do města. Prohází spolu jednotlivé stánky, posuzují zboží a čarodějka přitom přemýšlí, zda by se jí něco nehodilo. Nakonec kupuje pár bylinek.

Medalaine z které už vyrostlo živé a čiperné dítě se jí drží po boku. Černé dlouhé vlasy jí spadají na záda, a tmavýma očima se zájme pozoruje své okolí na které není zvyklá. Šestiletou holčičku však ani nenapadne se od své maminky vzdálit. Za ty tři roky, co už s čarodějkou žije, si zvykla, že není právě moudré Genevieve příliš často provokovat, že vše má své meze. Potrpí si na určitá pravidla a jejich porušení bere velmi vážně, mezi ta se řadí i to, aby se držela v její blízkosti když jsou mimo dům. I když by si ráda zadováděla s ostatními dětmi, které na ulici pobýhají, tak se toho neodváží.

"Tak kam bys ještě chtěla Madelaine?" Zeptá se jí najednou z úsměvem matka, což holčičku vytrhne z vlastních myšlenek. "Jak budeš chtít ty mami." Odvětí děvčátko mile. To přiměje čarodějku k úsměvu. Madelaine je tak hodná, až na pár vyjímek tak s ní nemá skoro žádné problémy. Každopádně by to už brzy chtělo začít s nějakými základními dovednosti, které by měla každá správná čarodějka umět. I ona sama s tím začla v šesti letech, takže má na to nejvyšší čas. "Co kdybychom se šli, podívat na tu novou kašnu, kterou včera postavili?" Navrhne Genevieve a její dcerka s tím velmi ráda souhlasí.

U kašny...

"To je taková nádherá, mamííí." Raduje se holčička a s velkým nadšením cáká kolem sebe chladivou vodu. Každé dítě se občas musí vyblnout. Myslí si přitom její matka a oči jí přitom září štěstím, když svoji dcerku pozoruje.

"Ale, že by nám postevnice taky občas navštívila město? A zdá se, že si sebou přivedla svého domácího mazlíčka?" Ozve se najednou poblíž Genevieve hlas. Čarodějka se okamžitě otočí a spatří tři malé kluky, kteří mají očividně provokovací náladu. "Domácího mazlíčka?! Já ti ukážu domácího mazlíčka!" Blýskne se Madelaine zle v očích a i přes svůj věk si to chce jít s těmi drzouny vyřídit. Matka ji však zastaví. "Za mě!" Pronese autoritativním tónem, který nepřipouštím vůbec žádný odpor. Dcera jí sice poslechne ovšem s velkou neochotou. "A vám bych "pánové" doporučila se ztratit, dokud to ještě jde." Líbezně se přitom na kluky usměje a v jejím hlasu není znát ani nejmenší náznak zloby.

Ti však vůbec neberou její varování vážně. Když pronesou něco v tom smyslu, že vrána k vráně sedá, tak už se jim na hlavy řítí proud studené vody z vědra, které bylo postavené na lešení pod kterým stáli. Teď tam překvapeně stojí, jak mokré slepice promočení od hlavy až k patě s nevěřícným výrazem ve tváři. Ani si při své řeči nepovšimli, jak Genevieve upřela svůj zrak nad ně těsně před tím, než následovala ta sprcha. Přesto však chápou, že to nebylo normální. "Čarodějka!" Pronesou s chvějícími se rty. To se však už Madelaine při pohledu na ně začně nekontolovatelně smát.

"A tohle tvrdí tři zmoklé slepice." Řekne děvčátko, jakmile se uklidní. "Jedno si pamatuj dcerko. Na hrubý pytel hrubá záplata. Nikdy se nenech od druhého bezdůvodně urážet, ty jsi zrovna stejný člověk jako oni. A co se týče tohohle incitentu chlapci, nemohu za to, že se trochu zvedl vítr." Nahodí přitom čarodějka nevinný výraz, jako by s tím neměla vůbec nic společného.

Ti druzí dva se už drží zpátky, ale ten, co se považuje v jejich skupině za vůdce, provokuje dál, jakmile se vzpamatuje. "To nebylo úplně nejlépe řečeno. My jsme lidi, ale ty ne." Ušklíbne se pohrdavě s aragantním výrazem ve tváří. "Matko smím mu jednu vrazit?" Zeptá se mile Madelaine, přestože se v těch slovech skrývá potlačovaný vztek. "Mám lepší nápad." Odvětí s úsměvem Genevieve a přitom jakoby svému dítěti očima naznačovala: sleduj a uč se!

Než se vejtaha vzpamatuje, už ho "poustevnice" drží jednou rukou za ucho a tlačí ho k zemi. Ani si pořádně nestačil všimnout, jak rychle se k němu dostala. Před chvíli stále ještě znatelný kus před ním a teď je najednou těsně u něj. Jakoby se na tom místě přímo zhmotnila ze vzduchu, protože jí neviděl vůbec přicházet. "Aby mezi námi bylo jasno mladíku. Jestli tebe nebo některého z nich..." Trhne přitom hlavou ke dvěma zbývajícím a pokračuje: "...uvidím v blízkosti svého domu, nebo SVÉ DCERY, tak počítej s tím, že to nebude poslední sprcha, které se ti dostane! A teď jsem ještě velmi milá, takže aby se ti potom nestýskalo. Mohli by se stát i jiné věci, kdyby bylo potřeba." Ušklíbne se Genevieve, když skončí s tím šepotem do jeho ucha. "A teď odejděte všichni! Vaše matky už jistě mají strach, kde jste." Tato slova už pronese normálním tónem, když ho od sebe odstrčí.

Provokatéři se nenechají dlouho pobízet a rychle berou nohy na ramena. Přesto však oči toho se kterým čarodějka mluvila slibují pomstu...