Čarodějka

První kouzlo

Genevieve od té doby velmi často navštěvovala krále a jeho rodinu. Zatímco spolu probírali případné plány proti její sestře Santaně a královu mladšímu bratrovi Vladanovi. Tak si Madelaine hrála s jejich dětmi.

Jaroslav i jeho sestra si malou čarodějku velmi brzy oblíbili a přijali ji za svoji kamarádku. To samé se však nedalo tvrdit o ostatních dětech na zámku, které vycítili kolem Madelaine tajemnou auru, která ji obklopovala. Proto se jí také, pokud nebyl poblíž následník a Jennifer stranili. Před nimi se to však netroufli dát najevo.

Madelaine dělala v kouzelní čím dál větší pokroky. "Jestli to takhle půjde dál, možná z ní bude čarodějka mnohem dříve, než v 18 leteh." Přemýšlela Genevieve, která svou svěřenkyni rozhodně nešetřela a jejího velkého nadání začínala očividně využívat...

V noci...

Uplynul už rok od té doby, co se Madelaine začala učit, co to znamená, být čarodějkou. Teď na přání své matky zrovna poklízela před domem, než půjdou spát, když se z ničeho nic před ní objevili, ti tři na které si vůbec, ani jednou celý ten rok nevzpoměla. "Přejete si?" Zeptá se dívka s velký sebezapřením mile. Tak tyhle tři výrostky si moc dobře pamatuje a jediné, co jí zatím bránilo využít své nově naučené schopnosti byla Genevievina výchova. Madelaine totiž moc dobře ví, že by se její matce nelíbilo, kdyby ty tři napadla, i když by mohla.

"Ale poustevnice pustila svého domácího mazlička na chvilku na vzduch? Maté nějaké domluvené heslo, které ti dovolí vrátit se dovniř? Třeba: Už mám vše hotovo, smím vejít vznešená chlebodárkyně?" Ušklíbne se pohrdavě. Než se Madelaine naděje rychle se shýbá k zemi a kámen, který vrhl jejím směrem, ji jen tak tak mine. Za to se však s naprostou přesností trefí do skleněného okna domu a rozbijeho. To se s hlasitým tříštěním vysype na zem.

"Měli byste se naučit, co to znamená urážet lepší lidi, čarodějky!" Prskne naštvaně, zatímco se jeho dva společníci shýbají pro své vlastní kameny. Chystají se je zrovna hodit Madelaininým směrem, když v tom...

Aniž by udělala jediný pohyb, tak se náhle začne zvedat vítr, který kolem ní rotuje v rychlích kruzích. Vlasy jí divoce výří kolem hlavy, stejně tak jako oblečení, které na sobě má. Provokatéři se na to jen nevěřícně dívají neschopni jediného slova...Připravené zbraně ji sami vypadnou z rukou, ale to ještě není to nejpodivnější...

Jakoby jim nohy sami zdřevěněli namístě, jelikož se nemohou pohnout, ani do zadu a už vůbec né dopředu. "Co to má znamenat?!" Vzteká se jejich vůdce, ale i on je proti nadpřirozeným silám, které zde působí naprosto bezmocný. Může pouze se zděšením pozorovat, jak se jeho končetiny a stejně tak i jeho druhů začínájí pozvolna měnit ve větve stromů...

Aniž by to Madelaine chtěla, vítr kolem ní nabývá na síle, až ohýbá stromy v blízkém okolí. Jako by ho její tělo vlastním přičininěním posílalo na tři kluky, kteří se před očima překvapené dívky mění ve skutečné stromy. A zdá se, že to ona způsobila jejich proměnu.

"Madelaine! NE!!!" Vykřikne Genevieve, která akorát vyběhne ze dveří,...ale už je pozdě. V tu chvíli už zmizí i jejich obličeje a na jejich místě se objeví husté koruny z listí. "Co jsi to udělala?" Vykřikne vyděšeně čarodějka, zatímco přitiskne svoji dceru k sobě.

To už se vítr kolem nich pozvolna utišuje a zmizí stejně náhle jako se objevil. Než se tak však stane. Sjede před nimi na místo z čistého nebe blesk a místo hromu jakoby z něj vzešla tato slova: "Neublížíš dceři přírody!"

Jakmile se počasí kolem chalupy opět zklidní, stojí před ní tři nové stromy, které rychle začnou nabývat výšky těch okolních.

"Domů a hned!" Poručí nesmlouvavě čarodějka. Přitom chytne dceru za ruku a strčí jí do domu. Poté zavře dveře...