Madelaine je syrotek o jejímž původu se toho moc neví. Jako malou holčičku ji přivedli k ženě jménem Genevieve, která se jí ujala. Genevieve neměla mezi ostatními kvůli své uzavřené povaze a způsobu života právě moc dobrou pověst. Lidé o ní říkali...
Král Vilem byl sympatický blonďák s rovněž se světlýma očima. I když se o to nikterak nesnažil, vyzařovala z něj automaticky autoryta, která se k jeho postavení hodila.
Jakmile jsou uvedeny, tak se hned vládci své země náležitě pokloní. "Genevieve, jak dlouho jsme se už neviděli. Naposledy před 8 lety. Měli bychom se stýkat častěji a ne jenom, když se něco děje. Být králem je...velmi náročné. Vy můžete jít! Zatím vás nebudu potřebovat. Rádi bychom si s naší drahou přítelkyní promluvili o samotě." Zní panovníkův rozkaz, čímž ostatní přítomné proupouští, až v místnosti zůstávají sami.
"Tak tohle je ta tvá nová učednice. Ukaž se mi maličká. Nemusíš se mě bát." Praví se smíchem Viliem, zatímco si Madelaine upřeně prohlíží. Ta ke králi přijde blíže teprve, až jí k tomu pobídne Ginevieve. "Je velmi...zláštní." Pronese Viliem, když se na děvče dostatečně vinadívá. "To čarodějky většinou bývají můj králi." Odvětí hned její matka. "Genevieve, nač ten oficiální tón? Víš, že chci, abys mi říkala jménem, když jsme sami." Odvětí král a vrátí se zpátky ke svému trůnu na který se usadí. "Jistě krá...Vilieme. Je to jen nezvyk, když najednou někomu nevadí, kdo jsem." Řekne čarodějka a přivolá Madelaine zpátky k sobě.
"Taky mám proto dobrý důvod..." Začne král. V té chvíli vtoupí do místnosti rohovými dveřmi jeho žena Blanka a za ruce vede jejich dvě děti. Syna Jaroslava a dceru Jennifer.
Své rusé vlasy má rozpuštěné, takže jí sahají až do pasu. Špičaté elfí uši jí z této rusé záplavy nepatrně koukají. Jemný obličej, na kterém se teď objeví přátelský úsměv při pohledu na Genevieve. Dominují mu oči neobyklé světle fialové barvy. Pro elfy docela tipické.
"Ráda tě vidím Genevieve, to je ale doba. Škoda, že se nemůžeme setkat za příjemnějších okolností. A tohle bude asi tvá učednice Madelaine, že?" Usměje se na děvčátko mile královna. Ta jí úsměv rychle opětuje. "Velmi milá dívka. A tohle jsou naše děti: princ Jaroslav a princezna Jennifer." Představí Blanka své děti, které se stále drží v její blízkosti. Přesto si však s neskrývaným zájmem prohlíží obě příchozí, především malou Madelaine, která je o dva roky mladší oni.
"Ti ale vyrostli od doby, co jsem je viděla naposledy Blanko." Opětuje čarodějka elfčin přátelský úsměv. "Ano, tomu bys nevěřila, jak to rychle uteklo, přijde mi to jako včera kdy se naše dvojčátka narodila..." "Taky je jich všude plno. Přesto na dvojčata moc nevypadají..." Komentuje to pobaveně král. "To víte děti." Zasměje se Genevieve, ale hned zase zvážní. "Smím tedy znát důvod, proč si se mnou chtěl mluvit Vilieme?" Položí nakonec čarodějka tu otázku. "Ale jistě. Drahá byla bys tak hodná..." Obrátí se Viliem s žádostí na svoji manželku. Nemusí ani více říkat, ta hned pochopí, co po ní chce. Zvedne se proto z trůnu po jeho boku, na který před pár minutami usedla a tleskne.
Na ten zvuk vejdou do sálu dvě chůvy, které vezmou děti za ruce a odvedou je pryč. Genevieve přitom usoudí, že se jim vzhledem k očividně závažnému tématu bude mluvit lépe bez Madelaininy přítomnosti a tak svoji svěřenkyni nechává na chvíli ve společnosti královských potomků...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viliem - král tamější země
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Blanka - elfka a Viliemova manželka
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jaroslav - syn Viliema a Blanky dědic trůnu
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jennifer - dcera Viliema a Blaky, Jaroslavovo dvojče
