The Relativity

26.

Zarovnat čas v sítích osudu,
Jímž chyceni hledáme neměnnou tvář,
Zahnat srdce plné studu,
Pod nohama cítit půdu,

Nežít v kruhu vlastních bludů...

Nahlédnout dál skrze strach,
Tím pochopit své touhy,
Obrátit jej v pouhý prach,
A překročit duše práh,

Jen nebýt citů němý vrah...

Popel smutku rozfoukat,
A rozbít všechna zrcadla,
Nad zbytky křídel stojí kat,
Můj chtíč se snaží spolykat,

Teď, když se touha rozpadla...

Všem pochybám odklad dát,
A neztratit se v čase,
Když nelze život lehce vzdát,
Ač nuceni jsme odevzdat,

Co dřív bylo o kráse...
A snáze se milovalo...