The Relativity

29.

Déšť a vánek lesní,
Klid a tiché myšlenky,
Když duše tvá se zasní,
A v rukou svíráš pomněnky...

Před očima svět skleněný,
Jen bosý mechem kráčíš,
Pro pocit neměnný,
Když tváře v rose smáčíš...

Tajuplná lehkost křídel,
Prapodivná touha,
Však není, kdo by viděl,
Jak cesta bude dlouhá...

——————————————————
Tak rozplyneš se v nebesích.
——————————————————

V náruč tvou paprsky se sklání,
Zřídka kdy je obejmeš,
Pro poslední přání,
Co srdcem nepojmeš...
Ah, kéž, kéž si křídla nesejmeš...

Naivní touhu donutit zhynout,
Abys sám víc neztratil,
A faleš nejdřív utratil,
Jen nechat vše rozplynout...
Ah, kéž, kéž necháš to pominout...

Snad nezabloudíš, drahý můj,
Ta hrozivá obava,
Vzpomínka mlhavá,
Plní se, prosím, při své tváři stůj...
Ah, kéž, kéž, na své štěstí pamatuj...