Žoldácké krédo (Ukončeno)

2. Unes trpaslíka

Není to sice tak dávno, co jsem přidala poslední část, ale mě to přišlo jako věčnost! Stále se ještě vžívám do postav a do celého děje, mějte se mnou trpělivost. Danke! :3

Věděla, že se stalo něco špatného v moment, kdy vojáci zaběhli s vytaženými meči do krčmy. A také se jí to potvrdilo, když jí málem jeden vyplašený voják zasekl meč do ruky. Podle rodového znaku nejspíš pocházel z Údolí. Malý přehled v tomhle měla. Stejně jako měla velmi dobrý přehled ve svých schopnostech.

Při otevírání dveří nenadělala žádný rámus, proto jí nikdo nezaregistroval. Aspoň do chvíle, kdy pod ní zavrzala podlaha. Zbrklý mladík vyděšeně vykřikl a máchl mečem jejím směrem. Anya stačila včas uskočit než by si mohla vytahovat jeho ostří ze své ruky. A to poslední po čem by toužila by bylo napolo přeseknuté předloktí. Po vojákově přehnané reakci se celá hospoda obrátila na ně. Až na pár výjimek, jako třeba jejího bratra, který se věnoval trpaslíkovi obklíčeném dalšími vojáky. Voják tady, voják tam, voják, kam se podívám.

„Nenechte se rušit." Kupodivu jí poslechli. Vrátili by se ke své předchozí činnosti i bez jejího pobídnutí, ale po jejím zásahu to mohlo vypadat, jako by přijali její slova rozkazem. Kdyby tím celá záležitost s urozeným trpaslíkem skončila. Ale kdo by to chtěl mít tak lehké.

„Ale ne ... ne ... ne, ne, ne a ne!"

Jeho sestra mohla vrtět hlavou na znamení nesouhlasu, jak dlouho by si přála, ale Bronn byl pevně rozhodnutý. Než se stačila přesunout ode dveří zpět k jejich stolu, žoldák již stanul před lady Catelyn a nabídl jí svou pomoc při přesunu vězně, kam si jen její staré srdce bude přát. Při vyřknutí těch slov, cítil v zádech sestřin vražedný pohled. Nemohl za to, že její mozek nepracoval na takové otáčky jako jeho. Tohle je příležitost, která se nenaskytne každý den.

„Ale ano, ano a ano! Přestaň vrtět tou hlavou jako zlámaný prátur a poslouchej mě." Po svých slovech jí odtáhl dál od té směsice, která se vrhla do služeb lady Stark. Již dávno nebyli uvnitř krčmy, nýbrž před ní. Noc pominula a začalo další krásné a hlavně chladné ráno.

„Můžeme v klidu provést můj předchozí plán. Teď nebo nikdy!" zašeptal Anyiným směrem, aniž by bral na zřetel, jaké následky by mohl mít únos uneseného jinému únosci. Žoldačka mu to přesto neopomněla připomenout.

„Chceš unést uneseného jinému únosci, abychom pak ... co? Vyčkali, kde narazíme na další lannisterské vojáky, kteří nás s rozkoší upižlají k smrti?" mohla jen nevěřícně vrtět hlavou nad jeho malomocným nápadem. Stejně jako jí Bronn napodobil, když nevěřícně vrtěl hlavou nad jejím pomalým mozečkem.

„My neuneseme uneseného jiného únosci, opice!" dramaticky se odmlčel a mezi tichem se stačil podívat za sebe na tu sebranku. Převaha to zajisté byla, ale vždy záleží na úhlu pohledu. A samozřejmě také na okolnostech. S vševidoucím úsměvem se vrátil k sestře. ...„My zachráníme uneseného před únosci."

„Hmm."

„To je celý? Hmm?" celý svůj plán překopal, aby to pro ně vyšlo jen v těch nejlepších světlech a ona zareaguje zamhučením. Našli se chvíle, kdy litoval, že jí dávno někomu neprodal. Chvíle jako byla tahle.

Anya měla jednu paži založenou a o tu druhou se opírala, zatímco zkoumavě pozorovala dění za Bronnem. Nebohý trpaslík již byl vysazen na svém koni s pytlem přes hlavu. Lady Catelyn zřejmě nechce, aby věděl, kam se vydají. A nebudou to vědět ani jeho společníci, kteří byli věrností odměněni stejným dílem. Přesto cesta se třemi muži se znemožněným viděním bude už sama o sobě dost obtížná. Ale plně je zaměstná.