6. Sběratel

102 10 6
                                    

Další kapitola a opět si skočíme o několik set mil dál. Snad se vám bude líbit, pokud ne ... smůla :D btw. k ansáblu postav se přidává nová, zcela neokoukaná a zcela vymyšlená, enjoy!


Netušil ani, jak se dostal do postele. Vlastně ani čí to byla postel. Důležité bylo, že to vůbec postel byla a ne nějaký zaneřáděný chlív nebo jeho vlastní loď. Do cizí postele se aspoň může bez lítosti vyblít z podoby a nemusí to utírat. Jen by nařídil svým nožkám, aby ho dostali do bezpečné vzdálenosti od původního majitele toho zaneřáděného nábytku.

„Ugh ...," vypustí z úst podivný zvuk a z recese se svalí z postele. Vydá ze sebe další zvuk, nyní bolestného rázu. Proč ho jen nemohlo napadnout dřív, že to skutečně není jeho postel, pod kterou mu čas od času někdo podstrčil měkkou podložku, zbrzďující časté pády Larsovy. Nebyla to jeho postel ani jeho loď. Za celou tu dobu se podlaha nepohla ani o píď. Stejně jako se neozval žádný posměšný chechtot stvoření, se kterým by strávil noc. Nebo stvořeními. Takže se opil sám nebo? Proč se vůbec pokoušel myslet, když měl kocovinu? Kde je sud s ledovou vodou, když jí člověk potřebuje?

„Ugh ...," odlepí tvář od země a pomalu rozevře oční víčka. Přál by si, aby to nedělal. Kdyby to neudělal, aspoň by jeho srdce neudělalo otočku při náhlém uleknutí. Oči se mu rozšířili hrůzou a ústa zcela oněměla. Halucinace v tomhle stavu neměl. Zvlášť bludy o ženě v rudém, která stála před dveřmi a pozorovala ho s mírným úsměvem. Natáhne pravou ruku k tváři, protře si bulvy a znovu je zamíří správným směrem. Ale žena je pryč. Pokud tam vůbec byla.

„Poctivá pirátská kořalka ... zkombinovaná s citrónovými koláčky ... vytváří haluše. Nebo jsem se konečně nadobro pomátl." 

Hlava mu narazí do kamenné zdi a on opět odpluje do říše sněžných nočních můr.

~~~

„Larsi! Larsi!"

Nejraději by toho otrapu, který ho zase budil, poslal do samotných Sedmi pekel. Ale třeba i hluboká ignorace zabere. Bude tak dlouho předstírat neprobuditelný spánek, že ten člověk to vzdá a odejde. Ale to by nesměl být TENHLE člověk. Drží se svého plánu, pobuda prostě musí odejít. Přesto místo odchodu ucítí náhlý závan u ucha a po závanu se ho dotkne něco vlhkého a teplého. To zabere rychleji než ledová vodní lázeň.

Lars sebou trhne. Neuplyne ani pět vteřin a již je na nohách. S nezadržitelnou surovostí si začne třít ucho do ruda, které mu bylo oblíznuto.

„Já věděl, že to zabere! Kdyby si neležel držkou v zemi, dal bych ti francouzáka."

Opilý pirátský žoldák si pomyslí, že on by mu nejraději vrazil, kdyby se s ním nemotal celý svět. Nasupěně pohlédne do tváře muže, jež byl jeho zástupcem na lodi Rudá běluha. Většího kreténa v životě nepotkal. Vlastně potkal, Ethan byl až na druhém místě. Sice by mu měl být vděčný za každé milé probuzení, kterého se mu za těch patnáct let dostalo, ale olizování, polívání studenou vodou, házení přes palubu nebo vhození do psince, to vážně nejsou nejlepší způsoby, jak někoho vzbudit.

„Nevíš, že probudit někoho přináší smůlu?"

„Za celou dobu, co tě budím, mi to smůlu nikdy nepřineslo. Spíš naopak," přítel ho obdaří jiskrným pohledem a následně se mu uvelebí na lůžku, které střízlivý vidí poprvé v životě. Nebude se ptát, jak se sem dostal. To by bylo na dlouho. Han se rád rozkecával o detailech a pokud je to vážně on, kdo ho sem dostal, tak by se ke konci dostali až toho dalšího dne. Vždy si říkal, že ten chlap má paměť jako slon. Nebo si holt pamatoval vše nepěkné, co se kdy Larsovi stalo, aby mu to později mohl s láskou připomínat. On si uměl vybírat přátele. To jo.

Žoldácké krédo (Ukončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat