Žoldácké krédo (Ukončeno)

9. Posel kamenného krále

Zpět k Larsovi a jeho cestě za osvobozením nebohých jater od zlého démona alkoholu. Standa přeci jen myslí na dobro svých nových rekrutů do královského námořnictva. Neboť noc je temná a plná hrůz!

Musel si namočit popraskané rty kapkami vody. Ani jej nenapadlo napít se toho kalného patosu, který si král Stannis odléval do kalichu při všech slavnostních příležitostech. Ano, alkohol ho vysušoval stejnou měrou jako vůbec žádné pitivo, ale nic se nevyrovnalo tomu slastnému nevědomí a následnému blití přes palubu. Co mohl dělat po nočním odříkání a civění do zdi? Han mu musel pomáhat na nohy, jak chcíple se cítil. A tím celá eskapáda neskončila.

„Kapitáne, napij se nebo vyschneš jak ženská kundanyka," přiletěla mu před obličej čutora s čím jiným než-li s vodou. Lahodným nektarem mládí, kterou král Stannis miloval natolik, že to bylo to jediné, co tu všichni pili. S čirým nadšením vytrhl Ethanovi flašku z ruky a na několik loků jí vyprázdnil. Bezvýznamnou jí hodil z mola do moře.

Přítel a pravá ruka vedle jeho boku si útrpně odfuněla a přikázala nejbližšímu námořníkovi, aby vylovil jeho oblíbenou čutoru z moře. Kam jí úctyhodný kapitán Lars Dohaeriros mrštil.

„Víš, kapitáne, lepší náladu máš, když jsi přižralý. Proč si teda přistoupil na tu hloupou ... příkaz?"

„Odpověděl sis," zamručel si pod vousy a nadále upíral zrak na svou loď Rudou běluhu. Pod očima se mu skvěly dva nádherné kruhy a tvář by nutně potřebovala oholit. Stával se z něj pobuda a vousatý divoch, kterým měl být, kdyby se neudála ta škála různorodých událostí, jež ho vyloženě vykoply za Zeď. A tak se ocitl zde. Na Dračím kameni pod velením muže, který se štítil alkoholu a neřesti jako on cti a odvahy. Zřejmě se opaky skutečně přitahovaly.

„Nu dobrá, ale můžeš upíjet potají. Ty krví podlité oči, třesoucí se ruce a chuť každého hodit do moře, nám moc nepomůže při přesvědčování urozených lordů k naverbování se. Tedy, ctihodných pirátů a žoldáků, jak pravil Davos, kteří budou dostatečně šlechetní a nebudou stát ohromné pe ..."

„Hane, můžu tě o něco požádat?"

„Jistěže, kapitáne!" neopomněl mu zasalutovat jako správná opička, což si nevysloužilo žádnou reakci. Lars na něj ani nepohlédl.

„Skvělé, tak drž laskavě hubu!"

Po rozkazu následovalo další salutování ze strany prvního zástupce Ethana. Ruka rozvířila vzduch okolo střízlivého muže, jež sevřel blízké hrazení ještě více.

„Rozkaz kapitáne! Budu ta nejvíc němá ryba v širém oceánu, jež nevysloví ani hlásku, ať se bude dít cokoliv! Naprost ..."

„Pořád mluvíš!" mluvu jednoho muže zarazilo vrčení ze strany druhého, jehož trpělivost se nachylovala ke konci. Za to den teprve započal. A dle Davosových slov ani brzo neskončí. Dokud nepřivedou dostatek mužů ani se vracet nemusejí.

Znavený Lars roztáhl křečovité sevření okolo dřevěného zábradlí a stihl okem zachytit nepěkný zjev. Piráta táhnoucího bednu s rumem.

„Hej! Ty!" s podivnou razancí k němu přispěchal a dloubl jej do čela. Námořník se vyděsil, div že cenný náklad neupustil.

„Copak jsi neslyšel můj rozkaz? Žádný alkohol se nesmí pít ani nijak zužitkovat?!" upřel na něj své oči modravé, hromu a blesku plné. Mladší muž se nenechal vyvést z míry a krátký šok byl rázem pryč.

„Kapitáne, já ten chlast odnáším."

Larse pirátova odpověď zarazila. Kam ho má co odnášet? Slíbená bedna byla již doručena.