Žoldácké krédo (Ukončeno)

1. Cesta

Další část tu máte dříve než jsem čekala. Střídání minulého času s přítomným je podařeně opraven, takže si můžete díl užít bez záseků :D

Plus k tomu máte přiložený i menší trailer, za který mohu opět poděkovat Lyadell!

O 27 let později

Kdesi v nějaké hospodě u Královské cesty

„Myslíš úplně vážně to, co si řekl?"

„Tak vážně jako že na mě ta stařena házela očkem."

„Takže ne moc vážně."

„Vsadím se s tebou o co chceš, že neměla tiky!"

„Každý, kdo na tebe mrkne má buď tik nebo špatný vkus."

„Zpátky k tématu opice. To co jsem řekl, myslím úplně vážně. Zcela a úplně a jedině vážně! Komu by se v mojem věku chtělo potácet po zmrzlé krajině ze zmrzlý krajiny do teplý krajiny a zase zpět, jen proto, abych vydoloval pár drobáků z kapes chamtivých lordů. Tenhle styl života začíná bejt dost únavnej. Je čas na změnu a ta začne zítřkem."

„Až uděláme, co podle tebe udělat máme?"

„Jo."

„I když je to šílený ... dost šílený i na tebe?"

„Šílený, nešílený, když se to povede, budeme za vodou."

„Nebo pod vodou."

„Mysli si, co chceš. Je to hodno génia! Samotný Tywin Lannister by to nevymyslel líp!"

„No jasně."

Hospoda byla narvaná k prasknutí. Uplynulo několik týdnů od královské návštěvy, přesto se sem neustále hrnuli proudy dalších a dalších návštěvníků. Jako by se hospoda proslavila tím, že se v ní zastavil král. Ale znavení lidé se zde nezastavovali z takového nesmyslného důvodu. Ač důvody jejich návštěvy byly rozličné, všechny směřovaly k jednomu cíli. Jídlo a odpočinek.

Bronn se protáhl na dřevěné rozvrzané lavici. Před ním stál korbel s pivem, jídlo měl už dávno v žaludku, takže se nemusel obávat, že by mu to jeho sestra sežrala. Uměl si představit, že kdyby tak často necestovaly, tak z jeho sestry bude obří prátur. Ale musel by uznat, že prátur se vždy hodí. Víc než sestra.

„Vem si to, do konce života by jsi nemusela hnout ani prstem. Každý ráno, odpoledne i večer by ti nějaký otrok nebo moula naservíroval kance na divoko, křehké křepelky nebo citrónové zákusky. Nemusela by sis opíkat veverku pod širákem a doufat, že tě přitom neutlučou horské kmeny." 

Žoldák, starý jako zima sama, se dal velmi těžko odradit od něčeho, co si usmyslel. A to mohla jeho sestra zoufat, jak se jí zachtělo, k hovnu jí to bylo. Stejně jako dnešního dne.

Pro dnešní den už neměla sílu nic namítat. Tři dny se pokoušeli dostihnout zloděje, kteří ukradli jednomu zámožnému majiteli hostince kozu. A co se po třech dnech překvapivě nestalo? Když je konečně dohnali, tak zjistili, že tu kozu dávno strávili. Překvapivě!

Za tenhle rok nedostali žádnou pořádnou práci, která by se rovnala jejich schopnostem. Skoro si až přála znovu vyplout na širé moře, i přes mořskou nemoc, a zakotvit v Braavosu. Vždy jí fascinoval vodní tanec hrdlořezů. Jejich styl boje se tomu i maličko podobal. Akorát že se místo útoku uchylovali k úhybným manévrům, při kterých čekali až se jejich oponent unaví. Spousta protivníků byli bezmozkoví pitomci, tudíž je to nikdy nefláklo přes jejich pomalé uvažování. Mohla aspoň ocenit, že její bratr něco málo v tom mozku má.