Him BITCH !

Druhá schůzka

Byla jsem opřená o kraj mostu a sledovala jak pod ním pomalu teče voda. Steve si ničeho nevšímal a jen usrkával Colu.

Taky ti příjde že je poslední dobou, nějak ta cola až moc sladká ?

Já nevim, colu moc nepiju.

Aha.

Jen pokrčil rameny a znovu se napil.

Proč pořád koukáš do té vody ?

Jen přemýšlim, že si asi půjdu zaplavat.

Hele víš že tohle je dobrý nápad. Nechceš zajít dneska večer do bazénu ?

Teď se ti nechce ?

No, mám ještě hodně práce.

Ha, ty ? Tak jasně.

Dobře, sice se teď chvíli budu flákat ale od 4 jsou nácviky, na nich musím být.

Ok, tak teda večer. Na 8 ?

Jo klidně, tě vyzvednu ať nemusíš jet tramvaji.

Jen jsem na to kývla hlavou a usmála se.

Tak zdar

Čau

Každý jsme šli na druhou stranu, já si to mířila rovnou na trolejbus abych mohla jet domů a trochu to tam zlidštit.

_________________

Kolem 4h. jsem dostala nečekanou zprávu, byl to George : Nenáš chuť, zajít dneska na večeři ?
Nevěděla jsem co na to napsat, protože už jsem byla domluvená se Stevem. Ale smlouvu kterou jsem podepsala, zněla jasně....
A tak jsem neváhala a odepsala : Jistě
Nemusela jsem ani moc dlouho čekat na odpověď: Tak v 7 budu čekat před tvým bytem.
Souhlasila jsem s tím plánem: Dobrá, budu se těšit.

Uklidila jsem vejce z linky, na zpátek do lednice. Měla jsem totiž v plánu si uvařit na večer amoletu, protože vždy když příjdu z bazénu, mám hrozný hlad. Hned potom jsem napsala Stevovi, že mám práci. Sice chvíli trvalo než odepsal: V pohodě, nic se neděje :), užij si to.
Hrozně se mi na Stevem líbí jak je v pohodě a není kvůli každý kravině na tebe naštvaný. V tu chvíli jsem si uvědomila jak George může vědět kde bydlím, nikdy jsem mu o mém bytě neříkala. Nevěděla jsem jestli mu poslat zprávu: jestli ví kde bydlím. Ale hned jsem jí smazala. Přece asi bude vědět kde bydlim, když napsal, že bude čekat před bytem. Celkem mě to děsilo. Nenapadla mě jiná věc než momentálně zapnout konvici a udělat si kafe, to mě vždy uklidní.

__________________________

Nevěděla jsem co na sebe. Neříkal totiž kam půjdem. Vzala jsem si tedy, černé společenské kalhoty a k tomu bílou košili. Je to univerzální oblečení. V koupelně jsem přemýšlela co s vlasy, samozřejmě jsem zůstala u rozpuštěných vlasů, které jsou krásně vyžehlené. Ještě náhrdelník, malé náušnice a v koupelně jsem si na rychlo přetřela hadrem černé lodičky. Najednou jsem uslyšela zvonek, ani jsem nesledovala hodiny, nejspíše už bylo 7h. Šla jsem tedy otevřít, za dveřmi jsem čekala Georga ale místo něho tam stál vyšší, namakanější chlap s vyholenou hlavou.

Dobrý den, přejete si?

Už jste slečno hotová, jsem totiž váš řidič a mám vás odvést na večeři. Jsem od pana Georga.

O jistě, jen si na sebe hodím kabát a budem moct jít.

Přizavřela jsem dveře a v hlavě se mi hromadily různé nápady a teorie. ( Je vážně od Georga, kdo to vůbec je, mám si vzít pepřoví sprej, kam mě to vlastně povezou, proč nepřišel George. )
Zastavila jsem se, z hluboka se nadechla a jen si potichu řekla :

To bude dobrý Can, nic se neděje.

Vyndala jsem lodičky z umyvadla, obula je, vzala kabát s klíčema a vyrazila ven, kde už stál řidič.