Lásku hledej v oblacích

Kapitola 4. Kdesi v minulosti

Pavel a Jude se procházeli po náměstí, kde byly zrovna trhy. Bylo léto, svítilo sluníčko a tak příjemně vál jemný vánek, že Jude kroutil hnědé lokny. Nebyl to ten silný podzimní vítr, ale ten teplý vyhřátý od kamenů, od teplých letních řek a rybníků. Voněl tou sladkou vůní ovoce a květů. Okolo nich procházely davy lidí, kteří se na ně sotva podívali, neboť měli svých starostí dost. Po náměstí také pobíhal malý kluk, který právě nabízel nejnovější výtisk Ilustrovaného zpravodaje. V některých stáncích voněly smažené koblížky, v jiných zase koření a jen o kousek dál prodávali porcelánové ozdoby do domácnosti. Také tu byl stánek sochaře, který právě vyřezával malé dřevěné postavičky a byl kolem něj celý hlouček dětí. V dalších stáncích nabízeli korálky, šperky a jiné cennosti. Studenti z toho byli úplně u vytržení.

„Pavle, podívej!" zvolala Jude a ukázala mu dva malé kluky, kteří si právě hráli na rytíře. Měli dřevěné meče, a právě secvičovali středověký šermířský turnaj. Pavel se jen pousmál.

Okolo nich ale právě procházel Průvodce.
Měl podezření. "Pan Hofmann byl přece výrazně starší, když se mnou zájezd domlouval." Pomyslel si. „Ale rysy má přece velmi podobné, jako tento chlapec. Třeba je to jeho syn... ale o něm se nezmiňoval." Přešel ulici a schoval se dál do ústraní. Prošel zadní uličkou, kolem fontány až k radnici. U ní se zastavil. "Co se dá dělat." řekl si. Vytáhl svůj náramek, velmi podobný tomu, který dal studentům, a zmáčknul jedno z tlačítek. V minutě se ztratil v malém záblesku, jako blesk u foťáku, akorát menším.

Studenti si tiskli ruce a probíhali náměstím, jako by létali. Celé náměstí takto prosvištěli a mnohé se nasmáli. Pak se rozhodli, že si prohlédnou trhy každý samostatně, a tak se rozdělili. Jude si prošla stánky se šperky z dřevěných korálků, dřevěné ručně řezané nástroje, jako jsou lžičky, vařečky, kvedlačky a jiné v domácnosti potřebné věci. Pavel se také chtěl podívat do šperkařství, tam byla v tu chvíli ovšem Judy, a tak si nenápadně prohlížel uzeniny. Ochotný řezník mu nabízel paprikovou klobásu a on v tu chvíli Jude ztratil z očí. Vydal se cestou ke řezbáři, ale zastavil se u spousty jiných stánků, kde se zoufalí prodávající řemeslníci snažili prodat výplodky jejich nadání. Zalíbil se mu jemný nazlátlý řetízek. Byl jen takový obyčejný až se z něj stával dokonalý. Ani netušil, proč jej vybral, jako kdyby na tu myšlenku zapomněl. V kapse našel nějaký peníz a zaplatil. Ale teď... „Kde je Jude? Kam se poděla?" Rozhlížel se po celém náměstí.

„Judy!" zavolal. Nikdo se neozval, jen se davy trochu ztišily, ale netrvalo dlouho a už zase začaly brebentit takovou tou směsicí zvuků davu. Hledal ji všude možně... rozhlížel se a ona nikde!