Lásku hledej v oblacích

Kapitola 3. Falešná identita

               A náhle oba stáli před obtížným rozhodnutím, zda lhát, či tomu neznámému prozradit pravdu. „Což takhle říct pravdu, nic se nám nestane." Pomyslila si Jude.
„Ale ano, my jsme manželé Hoffmanovi. Znáte to. Nevíte, komu tady věřit." Zasmál se a mrknul na Jude. „Já jsem Paul Hofmann a toto je má žena Jude." Představil Jude Průvodci. Ta se jen nepřítomně usmála a trochu ho napadla pohledem.
„Souhlasím. Výborně, začněme tedy s prohlídkou!" Zvolal Průvodce. Svět okolo se v minutě zastavil. Hudebník, který hrál na harmoniku a zpíval, ztichl a přestal hrát. Děti, které si právě hrály, přestaly a kluk, který zrovna přeskakoval krabici, se zastavil ve vzduchu. Jakoby jej někdo přivázal na neviditelná silonová lanka a pověsil do vzduchu, jako ozdobu na vánoční stromeček.
„Pohlédněte. Životy lidí v Československu roku 1932 jako by pro nás neměly žádný význam. Jako jen malé jepice, protože to, co naše instituce zpracovává je sledování nejdrobnějších detailů z jejich každodenního života a kdybychom chtěli, mohli bychom v minutě přetočit jejich životy od narození po smrti." Zasmál se Průvodce.
„Působivé." Poznamenal každý z nich.
„Ale, neublíží jim to nějak?" Zeptala se Judy.
„Jim? O ničem nevědí!" Zasmál se. „Ale teď." Pohlédl na oba rázným pohledem. „Je čas vypravit se na výpravu. Jaká byla cesta sem? Trochu jsem Vás chtěl otestovat, zda jste dost odolní. Nechci na prohlídce žádné měkkoty."
„Vskutku. Nebyla úplně pohodlná, ale dalo se to zvládnout, viď Jude?" Hrál Pavel stejnou notu jako Průvodce. Jude jen tiše kývla hlavou, ale strach v jejich očích byl příliš patrný. Průvodce si jej naštěstí nevšiml.
„Tak tedy, zde máte Vaše teleportační náramky a užijte si cestu. Á mimochodem, kdyby byl jakýkoli problém, zmáčkněte toto červené tlačítko, tím se dostanete zpátky do Valorie, hlavního města naší óó říše." Průvodce jim dal náramky a rozloučil se. Objevil se skoro stejný paprsek, který jim tehdy připomínal blesk při bouřce a on zmizel. Oba si dali náramky na ruce, jen to scvaklo a ozvalo se: „Děkujeme, že používáte systém Malbon pro meziprostorové cestování. Užijte si cestu." Hlas byl velmi technický, snad jen vygenerovaný počítačem než mluven lidmi. Oba studenty z toho zamrazilo. Čas okolo nich se opět rozběhl.

„Myslím, že jsme udělali chybu. Měli jsme mu říct, že nejsme Hofmannovi." Začala zpytovat Jude. Koukla smutně na Pavla, ale ten ji jen obejmul. Hladil jí záda a Jude to trochu uklidnilo.
„Neboj se, zvládneme to." Pošeptal.