Madhouse

4. Nezvládnutelný vztek

Andrea

Zavřel mě v místnosti ,, Hajzle pust mě odtud " Zařvala jsem na něj.. Trošku mi docházela trpělivost.. Začala jsem mlátit a kopat do dveří ,, Já tu nebudu.. Nezůstanu  tu je vám to jasný " Zakřičela jsem do ticha

Filip

Ona tam furt řve.. Pomyslel sem si.. Za chvíli přišel dozorce a poslal mě spát.. Usnul jsem ale.. okolo  pulnoci mě vzbudil muj vlastní křik.. Zas řvu.. Okey..

Andrea

Přestávalo mě to tu bavit.. Nudila jsem se tu.. Ani tady není nic čím si ublížit.. Už jen ta nuda mě dokázala naštvat.. Kopla jsem do zdi.. ,, Aaaa  Nechte mě všichni bejt.. " Zařvala jsem.. Baví mě poslouchat tu ozvěnu.. Pomyslela jsem si

Filip

Ráno jsem se vzbudil a šel jsem si zakouřit. Po cestě jsem se stavil za Andreou ,, Dobré ráno..Tak jak se spalo ?? " Uvítal jsem ji

Andrea

Vzbudila jsem se a uslyšela Filipa ,, Jojo fajn.. omyl hrozně.. Ta postel je tvrdá a mam hlad "

Filip

,, No jo.. Tak ještě dva dny " Zasmál jsem se ,, Je to tu na nic "

Andrea

,, Noo je no ale tak aspoň zábava. Nechraptím trošku ? Malinko mě bolí v krku s toho včerejšího křiku.. Doufám že tě to nevzbudilo"

Filip

,, Ne a chraptiš jen trošku " Usmál jsem se

Andrea

,, Tyjoo.. Kdy donesou snídani už mam hlad "

Filip

,, Měli by ji přinést za půl hodiny. Já si jdu zapálit tak se měj " Zamával jsem si a zmizel

Andrea

Půl hodina.. Sem zvědavá jak ten dozorce dopadl.. Snad mu to moc nevadilo.. Zasmála jsem se

Filip

Rychle jsem dokouřil a vrátil se na pokoj aby nikdo nepyskoval

Andrea

Konečně snídaně.. chleba s máslem a pár kousky zeleniny.. nic moc ale postačilo to. Dozorci se na mě moc hezky netvářili.. Přitom to byla sranda

Filip

Dnes mi výjmečně snídani donesli taky.. husty ale.. jenom chleba ,, Děkuji " Řekl jsem zdvořile ,, ,, Po snidani leky jo " Oznámil mi dozorce

Andrea

Na samotce je vážně nuda. Už mě to tu nebaví.. ,, Můžu ven ? " Zeptala jsem se bez zájmu dozorce.. Prej na 30 min a jenom s nim tak na to kašlu..

Filip

Dojedl jsem a zašel za zdravotnicí. Ta mi dala léky na schízu a na deprese ,, Tak a jak se ti daří ? " Zeptala se mě.. ,, Fajn " Řekl jsem nepříjemně a kopl do sebe dávku léků. Poté jsem odešel.. Nesnáším vyptávání

Andrea

Seděla jsem na podlaze opřena o studenou zeď a pociťovala nevysvětlitelnou zlost.. Bezdůvodnou. Zvedla jsem se ,, heej slyšíte mě ?? " Zařvala jsem do ticha a kopla do dveří ,, Mám toho dost.. slyšeli ste.. Zabiju vás co vy na to ? Zábava ne.. " Začala jsem hystericky brečet.. ,, Není to zábava. Nechci tu být.. chci pryč " Zašeptala jsem