Učednice Démonova

Vše co jsem tě naučil

" Pět let, tě živým, vychovávám a učím! A co z toho mám!? " Řval Augustýn jako smyslů zbavený a praštil s Avyným dobným tělem do trávy na své zahradě.

Dívka měla už po předešlé ráně roztržený spodní ret.
Teď se pokoušela zvednout se alespoň na lokty, pocítila však prudkou bolest v rameni. Tiše sykla, ale ani nestačila popadnout zpátky vyražený dech.

Démon byl už zase u ní, jeho velká dlaň obejmula její drobný krk a zvedl ji do výšky svého obličeje. Chytla se jeho paže kterou ji držel a se slzami v očích zalapala po dechu..

" Prosím, já.." snažila se něco říct, ale její obličej rudnul, z nedostatku vzduchu.

Augustýn věděl, že má vyhráno.. Spokojeně se uchechtl a zesílil svůj stisk.

Přesně na to ale Ava čekala. Vytáhla se na jeho ruce, aby se chodidli zapřela do jeho břicha a dřív, než stihl zareagovat, zapřela se do něj celou svoji silou.

Démon, ale nepovolil svůj stisk, a díky tomu využila dívka jeho vlastní síly a přetáhla jej. Neudržel rovnováhu a převalil se dopředu, přes její tělo. Na to Ava čekala a přetlačila ho až na záda. Vykolejený démon zůstal ležet a když už se vzpamatoval. Ava mu držela u krku dýku.

" Smůla, Pěnkavičko.." uchechtla se vítězně a vtiskla mu hubičku na tvář, načež se odtáhla.

Tohle byl jen jeden z mnoha tréningů, které spolu měli.

Ava už věděla co si může dovolit. Podle toho jakou měl náladu a kolik toho vypil.

Dnes měl výjimečně velmi dobrou náladu, takže se zvedl ze země a oprášil si tričko od trávy.

" Pěnkavičko? To si zase vzala kde? " Nadhodil a zasmál se nad tím hlubokým smíchem.

" Ani se neptej.. Dáme si závod?" Nadhodila ještě hravě, ale démon zavrtěl hlavou.

" Dnes ne, běhej sama.." usoudil. A vydal se k domu.

Byli dny, kdy s démonem mohla mluvit jako s nejlepším kamarádem.
A koketovat, jako s milencem. Takové ty kdy spolu trávili čas, hráli šachy, běhali a smáli se.

Ale vše se mohlo změnit v jednom okamžiku. Žít s démonem není lehké, jediný impuls ho může dohnat na pokraj běsnění.

Ava si zažila i to kdy uprostřed noci vtrhl do jejího pokoje. Vytáhl ji z postele a jen tak pro svoji radost ji zbil do krve. To ji potom ten prošedivělí sluha, jménem Fridzi, ošetřoval rány. Podle Augustýna to patří k jejímu výcviku. Prý musí snést naprosto každou bolest. Každou situaci při které ji někdo může ublížit.

Ale i díky tomu se Ava naučila jak s démonem jednat, dokonce by se dalo říct že s ním umí manipulovat.

On byl taky jediný kdo se za těch pět let co tu je, choval alespoň trochu lidsky.. Fridzi, ji ošetřoval a sem tam ji dal nějakou radu, ale spíše aby měl klid a vyhnul se Augustýnově špatné náladě.
No a Madam Marushiya, tu byla jen proto aby ji trénovala. O to jediné ji šlo. Přicházela vždy ráno po snídani, odcházela před obědem a nikdy neřekla nic víc, než že je Ava naprostá ztráta času.

A nikoho jiného nepotkávala.. Augustýn sice měl mnoho pracovních návštěv, ale to byli samí démoni a na jeho doporučení raději zůstavala v pokoji. Podle něj bude lepší když nikdo nebude vědět o plánu který měli.

A to sice, že se Ava v několika různých podobách dostane do každého společenství, jak nejblíže dokáže, aby měla dostatečné informace a v případě vypuknutí, již dlouho očekávané světové války, mohli spolu s Augustýnem hýbat figurkami jako v šachu.