Učednice Démonova

Pro tohle živa

Ava se probrala na své posteli..

Stále navlečená jen do spodničky a kalhotek, peřinu měla ustlanou pod sebou. Očividně ji na postel položil démon potom co úplně ztratila vědomí..

Bolela ji hlava a celé tělo, špatně se ji dýchalo, jako by ji na hrudi ležel celý svět.

" Slečno, pán vás očekává ve své pracovně.." promluvil do ticha známí hlas, patřící Fridzimu.

Bolest pociťovala po celém těle, když se snažila ustrojit do šatů a učesat. No za nějakou chvíli už kráčela se vztyčenou hlavou směrem k Augustýnově pracovně.

Lehce zaklepala a čekala na vyzvání. Které se ozvalo.
Vstoupila a pohlédla na Augustýnovu chladnou tvář.

" Čekám, že mi něco předvedeš.. " Nadhodil hlubokým hlasem.

Ava přikývla.

Zhluboka se nadechla. Svoji pravou dlaň položila na vypálenou a stále velmi citlivou runu.

Tiše stála a snažila si urovnat myšlenky, ale věděla, že v tuhle chvíli je to nejlehčí, co může dokázat.

" Proměň mě, udělej ze mne Prue.." Vyslovila tiše, ale dost zřetelně, zatímco zavírala oči a snažila se soustředit. Musela myslet na tu osobu, na její přesnou podobu.

Cítila mravenčení, po celé ruce, jako by si ji přeležela, a to pomalu stoupalo nahoru k rameni, přes hruď po celém těle. A když znovu vydechla, byla někým jiným. Měla dojem, že se čas kolen ní zastavil, protože vnímala každý centimetr proměny, na její kůži. Ale skutečně, celé to trvalo, jen pouhý nádech..

" Skvěle.." Promluvil démon a na jeho tváři se objevil lehký úsměv.

Ava se zájmem přešla ke stěně, kde bylo zavěšené velké zrdcadlo.

S obdivem sledovala, jak moc byla ta proměna podobná té osobě, kterou viděla jen v hlavě.

V odraze zrcadla stála mladá žena. Byla o trochu vyšší než sama Ava. A zároveň ani tak drobná a přesto krásná. Šaty už ji tolik nepadli jako Avě. Zároveň ani spony neudrželi nové vlasy. Ava měla dlouhé husté a kaštanové vlasy až do půli stehen.
Ale téhle ženě v zrcadle lemovali oválný obličej černé vlasy, sotva po ramena. Se zázmem si je prohrábla. Jejich barva však nebyla v havraní černé všude. Měla je podbarvené. Tedy spodní část nesla sněhově bílou barvu.
Plné rty, malý kulatý nosík a tenké černé obočí. Bohužel zapomněla na oči. Ty totiž zůstali stejně modré jako Aviny.

" Tvé jméno? " zeptal se Augustýn který se postavil za ni a také koukal na jejich odraz v zrcadle.

" Prue, jmenuji se Prue.. " vyslovila dívka prvně a zadívala se na své levé zápěstí.

" Mysli na to, aby se ztratila.. musíš ji zakrýt.. " poradil ji znovu už o cosi milejším tónem.

Skutečně stačilo jen pomyslet a bolestivá runa se ukryla pod kůži.

Zvedla oči zpátky k jejich odrazu. Věděla že i když v jiné podobě, stále je sama sebou. Ale tam někde v hlouby své tolik pochroumané, zničené a lásky neznalé duše, si přála, aby to vše bylo jinak.

Měla malé okamžiky, kdy si přála  aby tu byl Augustýn skutečně jen pro ni. Chtěla aby ji měl rád, miloval ji a ona zase jeho. Jak tam tak stáli, usmívali se na sebe v odraze zrcadla a Augustýn ji položil dlaně na pas, tiše zalapala po dechu. Slyšela jak se ji rozbušilo srdce a pocítila jemné šimrání v břiše.

" Klid, zvládla si to.. " Zašeptal démon a přitiskl se k ní, takže teď se její tělo opíralo o jeho širokou hruď. A i když nebyla Prue tak drobná, jako Ava. Stále byla proti němu malinká. Cítila jeho vůni, bušení jejího neklidného srdíčka, přehlušovali pravidelné údery toho jeho. Cítila se u něj tak bezbranná a přesto nejbezpečněji jak to jen jde. Věděla, že po jeho boku se ji nic nestane. Pevný jako ocel pro každého, ale citlivý a nepochopený pro ni.

Milovala jej. Věděla to. Cítila lásku, tam uvnitř se rodili city které patří jedinému muži. Tomu, který ji tolik ublížil..

" Připrav se Prue.." vydechl a sehl se k ní. Vtiskl ji polibek do vlasů.
" Večer vypálíme rasovou runu. Staneš se součástí Vlčího lidu.. " Dodal, odtáhl se. Přerušil tak kontakt mezi jejich těly a tím i její snění a naděje.

Povzdechla si a jen mu přikývla.

Vše se opakovalo, tak jako předtím i teď se Ava, v podobě Prue, oblékla do županu, nachystala si čisté prádlo a vydala se spolu s démonem do podzemní hrobky.

Tato očistná lázeň, ovšem obsahovala jiné suroviny.

Přeslička, jitrocel, vraní oko, řezba zelená. To byli přísady ve kterých se musela Prue okoupat. Když bylo hotovo, Prue zůstala nahá stát ve vypuštěné vaně. Čekala na démona, který odešel pro čerstvou vlčí krev.

Dívka si dobře uvědomovala, že právě v tuto chvíli, nejspíš vraždí někoho z vlčího lidu. Někdo právě umírá na vykrvácení. Ale snažila se na to nemyslet..
Věděla že i kdyby protestovala, život nikomu nezachrání, nejspíš to bude naopak. Protože démon, rozhněvaný její neposlušností a vzpurností, bude zuřit. A uklidní se jen tehdy, když se dostatečně vybije. Například lámaním vazů, nevinným obětem.

Augustýn se vrátil do místnosti. V rukou nesl keramickou nádobu. Prue zaklonila hlavu, zhluboka se nadechla a zavřela oči.
Démon na ni začal lít ještě teplou krev.  Cítila jak se teplá, lepkavá a hustá tekutina valí po jejím obličeji, přes vlasy a po krku.
Sama se ani nepohla, vše musela nechat na muži, ten se chopil  malé houbičky..

Po tom, co bylo celé její tělo, pomazáno vlčí krví, ušpinil si Augustýn, ukazováček a prostředníček popelem. Ze spálené borovice.

Popelem ji naznačil na čele onu rasovou runu. Dal ji vypít lidskou krev a znovu ji přivázal k židli. Potom, bez jakéhokoliv umrtvení nebo utlumení bolesti, popad Vlákno a začal ji na předloktí levé ruky vypalovat samotnou vlčí runu.

Prue střídala křik bolesti a aktivační slova runy.

"Vlk v člověku, člověk ve vlku." Neměla ani tušení jak bolestivé je samotné vypalování. Snažila se uvolnit bolest křikem, pokoušela vykroutit svoji ruku ze sevření provazů. Ale vše bylo marné..

Když konečně démon položil Vlákno na stolek, Prue byla už tak vysílená bolestí, že začala ztrácet vědomí..

Není se čemu divit. Vlákno nejen, že zanechává v kůži magické znamení, ale také spojuje runu s nervi nositele, s jeho krví, kostmi i dření.. Moc runy se rozlévá do cého těla, prostupuje celou podstatou. Kvůli tomu cítila takovou bolest..

Odpoutal ji ze židle a pomalu zvedl do svého náruči. Prue mu opatrně omotala ruce kolem krku, svoji hlavu si položila na jeho rameno a naslouchala tlukotu jeho srdce a dunivým krokům.

" Připravím ti horkou vodu, ale nesmíme ztrácet čas. Fridzi ti osedlá koně a ještě dnes odjedeš sjednat obchod.. vše ti napíšu.." mluvil k ní Augustýn vlídným hlasem a ona pocítila na svém nahém a ušpiněném těle, chlad noci, do které právě vešli...