Učednice Démonova

Stejná jako on.

 Již minulou noc všichni v kleci cítili tu blížící se přítomnost úplňku. Vřela jim krev v žilách, vlčí krev, která se probouzela a připomínala jim kým jsou. Tedy všem až na Prue. Ač byla díky runám přeměněná na stejného jejich druhu, ona neměla vlčí krev s kterou by se narodila.

Necítila tedy stejné napětí jako oni. Jen lehké mrazení na zátylku.

Fridzi k nim přišel již brzy ráno. Proto aby je vyvedl z klece na útesu a přikoval každého zvlášť, ke kůlům na dvorku.

Musel si být jist, že ve vlčí podobě je nevytrhnou a nezpustoší celé okolí. Proto jim kolem krku dal speciální obojky s hroty. Ty dovolili pod velkým tlakem obojek roztáhnout, ale jen tak aby se do něj vlezl i vlčí krk. Do něj se pak zabodávali právě ty hroty.

Prue, byla zmlácená, jen tak ležela u svého kůlu a snažila se dýchat přes těsnost obojku. Sledovala ostatní děti tady. Barbra a Tanz, jeden z dvojčat. Jejich vztah nebyl takový jako mezi ostatními, již v kleci se k sobě tiskli a teď seděli tak blízko jak jen jim to obojky dovolovali u sebe. Natahovali se co to šlo, jen aby se jejich chodidla lehce dotýkali. Viděla hned od začátku, že je mezi nimi hlubší cit..

Skoro takový, jako cítila z Darrenovi strany, směrem na její druhé já. Na Avu.. Už od začátku, koukal k oknům sídla a doufal, že ji znovu uvidí.. Mluvil o ní.. Popisoval ji jako úžasnou bytost. Obdivoval ji.. Prostě se zamiloval, což ale Prue nechápala.. Jistě, zamiloval se sice do jejího pravého já. Do její pravé podob, ale vůbec ji neznal. Neuměl si ani představit, čeho všeho byla schopná...

Lucas, druhý z dvojčat, se snažil smířit se s přicházející proměnou.. Tiše vzdychal a škrabal se po rozpálené pokožce a poslední z tamních unesených dětí MaiKai, střídala spánek na ledové zemi si tichým pláčem..

Prue, koukala na každého zvlášť a přemýšlela o tom, jak by asi vypadali jejich životy, kdyby je neunesli.. Kdo z nich by si našel partnera a stal se dalším z Alfa párů.. Vedl by smečku a měl vlastní děti..? Kdo z nich by bojoval za svoji smečku..? Byli by šťastní? Žili by i dál se svými rodinami a neměli by ani ponětí, co je to utrpení..

Nebyli zde dlouho, skoro se neznali a přesto, měla někdy pocit, že jsou jako její rodina. Ale ne. Jediná její rodina byl démon, který za tohle vše mohl..

V tu chvíli se rozhodla. Rozhodla se že jim pomůže vrátit se ke svým.. Vrátit se domů..

Ale k tomu potřebovala dobrý plán..

" Je to tu! Měsíc vychází... " Zvolala Darren a posadil se vedle svého kůlu, zatím co koukal k obloze.. Jeho tělo se začalo třást.. Celá pokožka, jako by vyschla.. A co víc, ta rudá kůže na jeho těle, se začala pomalu trhat.. Ale tam kde pod kůží mělo být maso a tkáň, byla srst.. Skutečně, kousek po kousku jeho roztrhané kůže, která se drolila a nechala se odvlát větrem, ve kterém se rozdrolila n prach.. Tam už byli jen chlupy.. Husté a tmavé.

Takhle by to mělo vypadat i u ní. Ale bála se bolesti, která ji měla čekat.. Lehce přiložila svoji dlaň na již dávno zahojenou a v tuhle chvíli také kouzlem schovanou runu na její kůži. Načeš tiše zašeptala ty slova, která měli runu probudit.

" Vlk v člověku, člověk ve vlku... " nastala proměna.. Bylo to velice podobné, jako když se měnila z Avy na Prue. Čas jako by se zastavil a přišla dlouhá chvíle prázdnoty.. Cítila jak se runa probouzí, přímo od ní totiž jejím tělem začala prostupovat energie.. Nejdříve cítila jako by se ji na tom místě dotýkalo něco teplého.. Ale sílilo to.. Už necítila příjemný pocit, ale pálení její kůže, stejné, jako když ji démon hasil doutník o kůži.. Vykřikla z bolesti, která se cítila po celém jejím těle. Kůže ji pálila, hrdlo se stahovalo a její kosti, jako by vibrovali.. Nejdříve jemně, ale s každým nádechem to sílilo a ona věděla, že přijde chvíle, kdy to přestane, ale teprve, až se ji kosti zlomí. Byl to zvláštní vnitřní tlak, doprovázený neskutečnou bolestí z pálení kůže.. Měla dojem, že to celé trvá snad věčnost, než se její kůže také začala trhat. Koukala na své předloktí, ze kterého se sloupla kůže velikosti mince, a na to místě zůstalo prázdno.. Žádná krev, jen hrst jemných chlupů, které se drali ven.. Po tom se již nestihla ani nadechnout, když se ji zlomila první kost. Prudké křupnutí a následné kroucení jejího ramene, ji upozornili na tu pravou proměnu. To co nastalo pak, bylo jako výbuch v jejím samém nitru.. Ani nestíhala sledovat, která kost se ji právě přelomila, nebo vyběhla ze svého kloubu. Celé její malé tělo se pokroutilo a neskutečná bolest ji nedovolovala zapomenout na to co se děje.