Učednice Démonova

Chtěla zůstat dítětem

Druhé ráno Avu probudil znovu ten démon jménem Augustýn. Objevil se znovu v jejím pokoji a vyzval ji aby se oblékla, do šatů. Ty ji připravil v koupelně. S hlasitým prásknutím dveří opustil místnost.

Dívka zjistila teprve až vešla do koupelny, že ji dnes musí čeka nejspíš gymnastika. Proto našla připravený gymnastický trikot a k němu tepláky s mikinou v zelené barvě.

Ustrojila se a učesala, přesně jak po ni démon chtěl, rozhodla se totiž, že se pokusí dělat to co chce. Raději to, než aby ji ublížil.. a třeba, když bude hodná, zase ji pustí.

" Každý den, bez ohledu na tvůj další program, začneš ještě před snídaní s během." Promluvil na ni Augustýn když sešla schody.

" Dobře, ale kudy mám běžet? " zeptala se jej.

Došel s ní až k zadním dveřím domu. Když je otevřel, objevila se před nimi velká louka, vypadalo to jako by ani neměla konec. Ale celá byla obehnána vysokým zděným plotem.

Ava měla začít tím, že poběží kolem zdi dvakrát a teprve potom se může přidat ke snídani.

Alespoň měla čas prozkoumat tu velikou zahradu. Tazeď byla příliš vysoká, aby ji zvládla přelézt. A jediný únik který v ní našla,tvořila malá bránka. Bohužel omotaná řetězy.

U snídaně si démon sdělil další instrukce. Po snídani měa začít s gymnastikou, zítra dopoledne se bude věnovat baletu a třetího dne vyube boje, střelby z luku či jízdě na koni. Takhle by to mělo jít dál rok co rok. Společně s výukou, která bude probíhat od oběda až do svačiny. Teprve potom by konečně mohla mít trochu volna.

Gymnastice stejně jako baletu, se bude věnovat především kvůli technice a sile, kterou ji cvičení zajistí.

Avin svět se přestal dělit na týdny či jeho dny. Zůstali pro ni jen dny baletu, boje a cviků.

Nejdříve si myslela, že ji všemu bude učit Augustýn protože nikoho jiného v domě neviděla.

Ale někdo takový tam skutečně byl.

" Avo, tohle je Madam Marushiya. Bude tě učit baletu a gymnastice... " Prozradil ji démon, potom co ji odvedl do zimní zahrady, kde už bylo vše připraveno na hodinu baletu. Navíc přes okna byl úžasný výhled z útesu na jezero, kam pomalu padala mlha zataženého dne.

" Dobrý den, jsem Ava.. " představila se ji dívka a prohlížela si tu drobnou ženu, která tam stála v černých šatech a s velmi upnutým drdolem.
Ale žena ji sjela jen kritickým pohledem.

" Pane Augustýne, omluvte nás měli by jsme začít.." promluvila Marushiya.

Démon jen přikývl a odešel.

Tak jak vypadala žena jemně a křehce, byla i krutá.

Hned začala dívku sekýrovat a honit.
První lekce byla ješte krutější než by mohla Ava čekat. Nesměla ani na chvíli zastavit, jít se napít nebo na záchod.
Marushiya na ni v jednom kuse křičela, neustále ji opakovala jak dělá vše špatně. Je neschopná a slabá.
V jedné chvíli se dokonce rozplakala. Ale nevydrželo ji to dlouho, neboť v tu chvíli vstoupil do místnosti Augustýn. Stačil jeho jediný pohled a děvče se zase rychle zvedlo.

Ava si už myslela,že se oběda ani nedočká. Ale když konečně Madam řekla, aby šla, skoro se znovu rozplakala. Tentokrat ale štěstím.

Musela však první do vany, když se dostala do jídelny, Augustýn už seděl na svém místě a zamračeně koukal na stěnu před sebou.

Ava spěchala , aby už už seděla u svého talíře. Načeš se trochu udýchaně posadila a poupravila si stále mokré vlasy. Démon mlčel, pevně svíral čelist a roztahoval nosní dírky. Ale na ni se nepodíval a tak si Ava oddechla, že si snad nevšiml. Když viděla svůj plný talíř, pocítila neskutečné štěstí. Ale myslela na to, aby zase nehltala.

" V kolik hodin podáváme oběd? " Zeptal se Augustýn hrubě.

" Ve dvanáct.." odpověděla hned Ava a její očka těkla k nástěným hodinám za ní. Rafičky ukazovali, teprve dvanáct pět.

Než se vrátila pohledem k démonovi, ten už hleděl na ni. Rozzuřeně máchl obrovskou rukou a jako nic smetl její talíř i se skleničkou po celém stole, už jen jako střepy a zbytky jídla.

Ava leknutím vykřikla a přilepila se do židle.
To ji ale nijak nepomohlo. Augustýn se postavil a znovu ji popadl za paži. Vytáhl ji na nohy a táhl ji neuvěřilenou silou. Že sotva stíhala dávat nohu před druhou.

" Pak nechápu, proč přicházíš pozdě a neupravená. Bez omluvy a galance!" Křičel a to už stáli u zadních dveří. Ty otevřel a vystrčil ji za ně na verandu. Načeš popadl z kuchyně obracečku na maso, která byla z kovu.
S ní ji začal nemilosrdně a s krutou radostí ve tváři bít.

Ava před ním chtela utéct, ale jen se otočila, už schytala ránu přes záda, která ji srazila na kolena.

Křičela a prosila jej, aby ji už nechal. Bolelo ji cele tělo ale jemu to bylo fuk. Uštědřil ji tak alespoň dvacet ran, než zahodil obracečku vedle ní a odešel.

Jen tam ležela, bála se pohnout, aby ji znovu něco nezačalo bolet. Plakala a nařikala. Ptala, proč zrovna ona musí tak trpět?

Za nějakou dobu znovu uslyšela kroky a to jak se dveře otevřeli.
Ale ty boty, které k ní směřovali, nebyli Augustýnovi. Byli menší než jeho a navíc hnědé. Sehl se k ní jakýsi prošedivělí muž. Prohlédl si ji a opatrně ji vzal do náruče.

Znovu zasténala od bolestí. Alen to muž nedbal. Donesl ji do kuchyně a posadil na kraj linky.

" Pán dovolil, abych vám podal lékařskou pomoc.. " Nadhodil muž útěšně když ji k rtům přiložil lžíci s nějakou tekutinou.

Otevřela tedy ústa a spolkla tu neskutečně hořkou medicínu.

" Proč to dělá? Nic jsem mu neudělala.." zavzlykala znovu.

Ten muž s šedivými vlasy a v něčem vypadalo jako uniforma si stoupl před ni.

" Ale ani nic pro to, aby měl být milejší. Pokud vám můžu poradit. Chovejte se jak po vás vyžaduje. Neprojevujte své emoce.. chovejte se jako dáma. Hrdost a úctu. To pro vás chce. Musíte být silnější než kdokoliv.. " vysvětlil ji.

Ten muž byl sluha v tomto domě. Více se s Avou už nebavil. Nechal ji aby se připravila na výuku.

Když se pak usadila v Augustýnově pracovně naproti němu, podívala se na něj z příma přes stůl.

" Pokud vás mohu požádat, byla bych vděčná, kdyby jeste mi mohl odpustit, mé nevhodné chování u oběda. Omluvte prosím, nebude se to opakovat.." ujistila jej.

Démon se lehce usmál a přikryl.

" Ale jistě, teď by jsme měli začít s výukou.." podotkl a otevřel knihu před sebou.

Hovořili dlouhou dobu. Vysvětloval ji, jak to chodí s runami.

Dal ji také několik knih ke samostudiu.

Potom už pro ni byl kaž den podobný. Na gymnastice a baletu, na ni Madam Marushiya křičela a opakovala ji její neschopnost, už se ale nenechala tak ponížit, aby zase před ní plakala.

Třetího dne ji měl na startosti vysoký štíhlý muž s plnovousem. Který ji učil střílet z luku, boji s mečem nebo jízdě na koni. Učila se take stopovat a lovit zvěř. Nikdy však nespouštěli tu prostornou zahradu. Nesměla ani tušení co se skrývá za vysokou zdí.

Ubíhali dny, týdny, měsíce a nakonec i roky.

Z Avy už nebyla desetiletá dívka, ale mladá žena v rozpuku.