Model (1D)

TWENTY

,,Víš n-no já, jsem ti chtěl říct, že. Sakra tohle mi nejde. Prostě když jsi přiletěla do LA a já tě po té dlouhé době zase viděl. A pak když jsi zase odletěla bylo mi strašně smutno. Pak jsi se ase vrátila a já byl opět štastný. Pamatuješ ten večer, když jsi přiletěla a já ti řekl že vím o jednom modrookém blondákovi ? Já, já nemyslel Marka, ale sebe. Miluju tě Abi." nepřetržitě kouká do mých očí a mě se málem zastaví srdce, když to vysloví. Jsem absolutně neschopna slova. On mě miluje,jak je něco takovýho sakra možný.

,,Ehm, Abi. J-jestli necítíš to samý tak to chá......." řekne po chvíli. Ale já ho přeruším. 

,,Taky tě miluju. Vždycky jsi to byl ty." oba se zářivě usmějeme. Pomalu se ke mě nakloní a spojí naše rty. V tu chvíli mám pocit že exploduji. Ihned začnu spolupracovat. svoje ruce dám na jeho krk a přitáhnu si ho k sobě tak ještě blíž. Do polibku se usmíváme, ale po chvíli se bohužel musíme odtáhnout z nedostatku vzduchu. Ale pouze na malinkou vzdálenost. 

,,Budeš moje princezna ?" zašeptá. Místo odpovědi jsem to tentokrát já, která spojí naše rty.

,,Beru to jako jo." uchechtne se a já se zasměju. 

,,Nemůžu tomu uvěřit." zakroutím nechápavě hlavou, zatímco on proplete naše prsty. 

,,Čemu ?" zeptá se.

,,Tomuhle. Že někdo jako ty, má rád někoho jako já." uchechtnu se. 

,,Tak za prvý, já tě nemám rád, miluju tě a za druhý. Jak myslíš někdo jako já a někdo jako ty ?" zeptá se nechápavě. 

,,Však víš. Ty jsi jedna z největších celebrit na planetě, idol milonů dívčích srdcí, který by mohl mít naprosto každou holku na kterou si vzpomene a já jsem obyčejná holka z Londýna, která není ani hezká, natož ničím zajímavá, a ještě se stydí i zpívat na veřejnosti kvůli jejímu bráchovi." vysvětlím a on se zamračí.

,,Tak to není pravda. Nejseš obyčejná, jseš víjmečná. Nádherná, vtipná, milá, máš veliký srdce a dokonalej hlas, nemluvě o tvým talentu na skládání písniček. Jseš prostě úžasná. Úžasná pro mě." vydechne a opět spojí naše rty. Myslím že tohohle nikdy nebudu mít dost. 

,,A Liam ví, že jsem tady ?" položím mu otázku. 

,,Jo ví, i kluci. Byli i tady. Promin Abi, ale já mu musel zavolat. Jseš jeho sestra." 

,,To nevadí. Jsem ráda že jsi to udělal. Příjde ?" pousměju se. 

,,Jo, zítra." přikývne.

,,Fajn, myslím že si s ním mám co vyříkat. Ale bejt tebou dám si bacha, něco ti udělá jestli se dozví že jsme spolu." oba se zasmějeme. 

,,Neboj, on už ví co k tobě cítím a říkal že nám to přeje." usměje se na mě,

,,Počkej, počkej. Mluvíme oba o tom samým Liamovi žejo ?" zasměju se.

,,Myslím že jo." pokýve hlavou. Páni, tak to jsem nečekala. Asi dvě hodiny si povídáme, než usneme. Jsem tak štastná. 

Ráno

Akorát když dojídám nemocniční snídani, kterou jsem donucena Niallem sníst a kupodivu zatím nechce ven, ozve se zaklepání na dveře. A poté vejde doktor. 

,,Dobré poledne." usměje se na nás. Ni se zvedne ze židle u mojí postele a odejde kousek stranou, aby mě mohl doktor vyšetřit. 

,,Tak Abi, bolí tě něco ? Břicho ? Nebo nějaká nevolnost ?" zeptá se. 

,,Ne, nic takového. Vlastně to je po poměrně dlouhé době, co se mi po jídle nechce zvracet." odpovím mu. 

,,To je samozřejmě velmi dobrá zpráva. Ale musím se tě na něco zeptat. Nesouvisí to že jste po jídle zvracela, nějak se začínající anorexií ? V těle jsi měla málo živin a vypadalo to že jsi poměrně dlouho nic nejedla. Proto jsme tě připojili na kapačky. A zdá se že právě to ti pomohlo. Ale i přes to, jak to bylo ?" zeptá se mě a já se podívám na své prsty.

,,No, přiznávám že jsem ted nějakou dobu nejedla. Ale myslím že s anorexií to nemělo nic společného." odpovím mu. Sedne si na židli vedle mé postele.

,,A proč jsi nejedla ?" má velmi milý ton hlasu. 

,,Já jsem chtěla zhubnout." zašeptám. 

,,Toho jsem se bál. Abi, tohle se mi opravdu nelíbí. Měl bych tě poslat na takový ozdravný tábor." povzdechne si.  

,,Ne, tak to není. Opravdu ne. J-já už jsme v pořádku. Prosím hlavně mě nikam neposílejte." poprvé se kouknu na něj. 

,,Slíbíš mi že budeš zase normálně jíst ?" zeptá se, přeskočím pohledem na Nialla a pak zpět na něj. 

,,Ano." přikývnu. Už na to kašlu. Bylo mi akorát blbě. 

,,Já na to dohlédnu." řekne Ni a doktor usměje. 

,,Dobrá tedy. Věřím že zrovna vy jí budete tou nejlepší podporou." usměje se na Nialla. 

,,No, aby jsme se vrátili k vyšetření. Takže žádné komplikace, bolesti, nic takového ?" zakroutím hlavou.

,,V tom případě to zůstane jak jsme plánovali. Zítra odpoledne můžeš domů. Ale ještě se alespon tři dny moc nenamáhej." 

,,Děkuji vám." poděkuju mu. Zvedne se ze židle a opustí pokoj. Ni se okamžitě objeví u mě.

,,Myslela jsi to vážně ?" zeptá se s úsměvem. 

,,Jo. Už nechci dělat problémy. Navíc, měl jsi pravdu. Nic nestojí za to, abych se takhle ničila." usměju se na něj a přitáhnu si ho do polibku. Jsme do sebe tak zabraní, že ani neslyšíme zaklepání a otevření dveří.

,,Páni." slyším Louiho uchechtnutí a tak se s Niallem od sebe odtáhneme. 

,,Ahoj kluci." usměju se. pozdrav mi vesele opětují. Jen Liam je takový nesvůj. Musím si s ním promluvit. Kouká na mě a vypadá poměrně nervozně. 

,,Ehm, kluci necháte nás na chvíli s Liamem o samotě prosím ?" zeptám se. Všichni přikývnou a opustí pokoj. 

,,No co tam tak stojíš. Pojd sem." pousměju se na Liama a on si tedy sedne k mé posteli.

,,Abi, já chtěl jsem se ti moc omluvit za to co jsem udělal. Jsem úplnej debil, já vím a věř mi že toho moc lituju. Prosím odpust mi." vypadne z něho.

,,Li, já už ti odpustila. Pojd zapomenout na to co se stalo ano ?" usměju se na něj. I on se zářivě usměje a skočí mi kolem krku.

,,Děkuju sestřičko. Mám tě rád. A jsem moc rád že jsi v pořádku." 

,,Taky tě mám ráda." 

,,Jo a mimochodem. S Niallem vám to moc sluší. Přeji vám to. Víš on tě opravdu miluje. Lepšího kluka jsem si pro tebe nemohl přát. Myslím to vážně." vtiskne mi pusu na čelo.

,,Děkuju." poté zavoláme kluky, kteří se k nám vrátí. Celý den si povídáme a Ni tady samozřejmě stráví noc. I když jsme mu říkala aby jel domů. Prej ne. Bože, jak já ho miluju.

Tak ? Konečně jste se dočkaly. Doufám že vám nevadí že se vše takhle vyřešilo. Tedy, skoro vše. Prosím o voltes a komentíky. NiKI<3