Model (1D)

TWENTYSEVEN

,,Tak můžeme jít ?" zeptá se Ni asi kolem šesté hodiny. 

,,Jo, jdeme." usměju se. Chytne mě za ruku a dojdeme dolů do předsíně.

,,Mami, tati my jdeme pryč." křikne Ni, když si obujeme boty. 

,,Užijte si to." ozve se hlas jeho mamky. Ni si se mnou opět proplete prsty a víjdeme tedy z domu a rozejdeme se někam mně neznámo kam. 

,,Kam jdeme ?" zeptám se, protože už to nevydržím. 

,,Nech se překvapit zlato." mrkne na mě a uchechtne se.

,,Ale Nini." řeknu a on se zasměje. 

,,Neboj za chvilku tam budeme. Ted mi řekni jestli už jsi byla někdy v Irsku." povzdechnu si. 

,,Jo byla. Se školou." přikývnu. 

,,A líbí se ti tady ?" začneme stoupat po nějaké lesní cestě, do nějakého kopce. 

,,Jo, je to tady moc hezký." přikývnu s úsměvem. Cestou na horu si dále povídáme. 

,,Tak a jsme tady." zastaví Ni. Rozhlédnu se kolem nás. Vždyt tady jsou jenom nějaké stromy. Nechápavě na něj kouknu a on se zasměje. 

,,Pojd." projdeme mezi pár stromama a ocitneme se na takové louce. Je tady, ale krásný výhled na Mullingar a taky na západ slunce. Je to nádhera. 

,,Páni." vydechnu ohromeně.

,,To je fakt nádhera." dodám. 

,,Objevil jsem to tady asi ve třináct a od té doby jsem sem chodil." pokyne rukou k velkémů kamenu na který si sedneme a pokračuje. 

,,Chodil jsem sem skoro pořád. Hlavně o všem přemýšlet. Když jsem si nevěděl s něčím rady, měl jsem z něčeho strach, byl jsem smutnej, nebo jsem prostě chtěl přemýšlet o budoucnosti. Vždycky jsem šel sem." pousměje se. 

,,O budoucnosti ? Myslela jsem že jsem byla jediná, která si s ní lámala hlavu." 

,,Nebyla. Byli jsme minimálně dva." zasměje je a já spolu s ním. 

,,A o čem jsi konkrétně přemýšlel ?" zeptám se ho. Budoucnost je přeci jen docela široký pojem. 

,,No v té době hlavně o X Factoru. Zvažoval jsem všechna pro a proti. Vlastně tady jsem se rozhodl se přihlásit. Přemýšlel jsem o tom jaký by mohl můj život být kdyby to vyšlo. Později, když už existovalo One Direction a já sem přiletěl, vždy jsem šel jsem, alespon na chvíli. To už jsem ale spíše přemýšlel o něčem jiném. Přemýšlel jsem o tom jestli s klukama dlouho vydržíme a budeme si vždy rozumět jako bratři, nebo jestli to za rok skončí. Ale hlavně o tom jestli si jednou najdu holku se kterou budu chtít strávit zbytek života. Holku, která mě nebude chtít jenom kvůli mojí práci, ale která mě bude mít doopravdy ráda. Prostě tu pravou. A...........já jí našel." koukne se mi do očí a já se široce usměju. 

,,Já zase vždycky snila o klukovi jako jsi ty." i on se usměje, skloní se ke mně a políbí mě. 

,,Miluju tě." šeptne. 

,,Miluju tě." zopakuji. Miluju takovéhle chvilky, kdy si prostě povídáme. Zdělujeme si svá tajemstvím, všechno. Je to jedna z nejdůležitějších částí vztahu. 

,,Pojd se vyfotit." zvedne sebe i mě a dovede nás přímo před ten krásný západ slunce. Stoupneme si naproti sobě, Vytáhne z kalhot svůj telefon, namíří ho na nás a poté co se políbíme o vyfotí. Páni, je to krásná fotka. S úsměvem jí přidá na různé sociální sítě. POté si ještě asi hodinu povídáme, než se vrátíme domů. Večer strávíme opět povídáním. Samozřejmě nesměla chybět Mauřina výborná večeře.

Ráno

Na zazvonění budíku se s Niallem vyhrabeme z postele. Dnešek bude náročný den. V koupelně vykonám raní hygienu, obleču si bílé tričko s černým nápisem Yeah thats great, černo červenou kostičkovanou minisukni, černo bílou koženou bundičku a černé podkolenky. Na obličej nanesu make-up, řasenku, světle růžovou rtěnku a hnědé stíny. Vlasy si stáhnu do culíku a poté sejdeme do kuchyně, na snídani. 

,,Tak my už budeme muset jet na letiště." řekne Ni, když dosnídáme a uklidíme stůl. 

,,Už ? Doufám že zase brzy přijedete." posmutní Maura. 

,,Určitě." usměju se na ní. Pevně obejme Nialla, stejně jako následně Bobby a přejde ke mně.

,,Jsem moc ráda že má Ni zrovna tebe." zašeptá mi do ucha, mezitím co mě tiskne v obětí. 

,,Děkuju." poté se obejmu i s Bobbym než jedeme na letiště. 

Když v Londýně vystoupíme z letadla, rychle se přemístíme k taxíku který nás odveze k mému, ted už bývalému domovu. Odemknu dveře od bytu a vstoupíme dovnitř. 

,,Abi, už jsem na vás čekala." příjde k nám Jenn, která mě ihned pevně obejme. 

,,Ahoj Jenn." usměju se a také jí pevně stisknu v obětí. Po chvíli jí pustím.

,,Ahoj." usměje se i Niall a věnuje jí pusu na tvář. Ona mu pozdrav samozřejmě oplatí. Ano už se znají. 

,,Dáme si kafe ?" zeptá se a my s úsměvem přikývneme. Dojdeme tedy do kuchyně kde se po chvíli i s kávou posadíme. 

,,Takže Nialle, jak si to jako představuješ mi jí ukrást ?" zeptá se se zasmáním Jenn. Nějakou dobu si povídáme, než se přemístíme do mého pokoje. Vytáhnu můj černý kufr, ještě že mám těch kufrů víc. Naházím do něj oblečení a nebudu vám lhát, mám problém ho vůbec zavřít. Poté ještě vyndám šedou větší tašku s bílým nápisem 92, do které naházím věci jako jsou knížky, a takovéhle věci. Stejně to nepoberu všechny.

,,Doufám že se brzo zase přijedeš podívat." smutně se usměje Jenn, když už stojíme u dveří, připraveni odejít. 

,,Neboj určitě. A budeme si hodně volat platí ?" zeptám se jí se slzami v očích. Přeci jenom s ní bydlím něco přes dva roky. Opět mě pevně obejme. Nakonec se naposledy rozloučíme a my s Niallem se vydáme na letiště. Celý let vlastně vyprávím Niallovi o našich zážitcích s Jenn. Fakt mi bude chybět. Na druhou stranu, budu bydlet s Niallem. 

,,Tak a jsme doma." usměje se Niall, když vejdeme do ted už naší vily. I já se usměju.

,,Jsem moc rád že se mnou budeš bydlet." znovu se na mě usměje.

,,Jo, to já taky." vydechnu štastně.

,,Miluju tě." přitáhne si mě k sobě.

,,Miluju tě." zopakuji a spojím naše rty. 

Tak a je to. Toto je oficiálně poslední díl tohoto příběhu. Zítra už pouze Epilog a poté se můžete těšit na nový příběh o jehož názvu jsem konečně rozhodla: One way or another. Prosím o voltes a komentíky. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3