Moje první kroky vedly k Arminovi.
,,Potřebuju tvou pomoc,'' řekl jsem a táhl ho pryč.
,,Erene, co se děje?!'' začal vyšilovat. Jen jsem nad ním zakroutil hlavou.
,,Kde jste s Jeanem kupovali ten mobil?'' zeptal jsem se narovinu.
,,Kupovali jsme ho od Reinera,'' odpoví mi.
,,Nebyli tam ještě další dva?'' zamyslím se. Marco říkal, že byli tři. Armin jen zakroutil hlavou. Možná to byl jeden z nich. Ale taky s tím nemusí mít nic společného.
,,Nebyla doba, kdy tady bylo hodně zmizení? Tak pět možná šest let zpátky?'' ptám se ho dál. Mohl by to vědět.
,,Je to možné. Zkus se podívat do knihovny.'' Poté, co to řekl, jsem nahodil otrávenej výraz. Armin se jen zasmál a rozloučil se se mnou. No... tak se teda jde do knihovny. Knihovnici jsem nakecal něco o výzkumu do školy, kvůli kterému potřebuji vědět všechno o zmizení dětí a puberťáků. Seděl jsem na židli a tupě zíral na hromadu složek. Velkou... obrovskou hromadu. Na každé složce byl napsán rok. Levi vypadá tak na dvacet. Možná i třicet. Bože... to tady budu ještě příští Vánoce. Aspoň těch pět let můžu přeskočit. Začal jsem se hrabat ve složkách, které byly staré třicet pět let. Víc bych Levimu netipoval. Tak jsem se prokousal až ke složce staré šestnáct let. A pak mi došlo, jakej jsem vůl. Vždyť Levi říkal, že za to, co se mu stalo, můžu já! No jo... debil se pozná. Dvacet složek jsem prohledával zbytečně. A za půl hodinu knihovna zavírá. Do ruky jsem vzal jednu z nejnovějších složek. Ve složce staré osm let jsem narazil na jméno Marco Bodt. Chlapeček na fotce byl mladší verze Marca z Jeanova mobilu. Rychle jsem si útržek z novin schoval do tašky. Hledal jsem dál. Až ve složce jedenáct let staré jsem našel to, co jsem hledal, ale zároveň jsem několik minut jen tupě zíral na nadpisy.
Levi Ackerman a Eren Jaeger: Stále pohřešovaní
Eren Jaeger nalezen. Levi Ackerman prohlášen za mrtvého
