Když jsem se probudil, zjistil jsem, že ležím v dost krkolomné pozici. Musel jsem usnout v sedě na zemi, když jsem zapojil mobil na nabíječku. Sakra, hrozně mě z toho bolí záda.
,,Erene! Proč nejsi ve škole?!" zakřičí na mě mamka ode dveří. Škola? Heh, cože?
,,To snad ne! Já zaspal! Proč mi nezvonil budík?!" křičím přes celý pokoj a oblíkàm se. Nakonec rychle popadnu tašku a valím do školy.
**********
Po škole jsem se zastavil u mého oblíbeného parčíku z dětství. Měl bych si promluvit s Levim.
,,Hej, Jaegere!'' zakřičel na mě koňskej ksicht. Jen jsem zakroutil hlavou a otočil se k němu.
,,To jsi nemohl počkat do zítřka?" zeptám se unaveně.
,,To nemohl! Jak si to jako představuješ? Nechat mi vzkaz, že víš, jak Marca a Leviho dostat ven, a nakonec mě nutit čekat do dalšího dne! Jseš fakt nemožnej,'' postěžoval si. Ano, přesně tento vzkaz jsem mu napsal. Ale byla to lež. Chtěl jsem ale, aby tomu věřil on i Erwin, který nás všechny neustále sledoval. Právě teď nás poslouchal zpoza stromu. Myslel si, že je asi neviditelnej, nebo co.
,,Uskuteční se to zítra. Potom ti všechno vysvětlím. Teď mě nech bejt," odpálkoval jsem ho a hlavou při tom nenápadně kývl k Erwinovi. Jean tím směrem trochu natočil mobil s Marcem a pak se na něj podíval. Kývl na znamení, že chápe a beze slova odešel. Popravdě... ten vztah s Marcem jsem mu záviděl. Jak jsou sehraní... spolupracují... Já a Levi to takhle nemáme. A moc mě to mrzelo.
**********
Když jsem přišel domů, byla tu jak moje máma, tak i Leviho. Vypařil jsem se do pokoje, jak nejrychleji to šlo. Vzal jsem náhradní mobil, který mi dal Erwin výměnou za Leviho. Stiskl jsem ho v dlani. Nemám jinou možnost... hodil jsem ho na zem a začal na něm hopsat a dupal jsem, aby byl stejně zničenej jako ten, ve kterém je Levi.
,,Erene, co to proboha děláš?!" vykřikla zděšeně máma, když vletěla i s Kuchel za zády do mého pokoje.
,,Věř mi, mami. Vím, co dělám," snažil jsem se ji uklidnit.
,,To já taky! Ničíš mobil!"
,,Ano, ale kvůli Levimu!" vyprskl jsem. Obě na mě zíraly jako na blázna. Potom se jejich pohledy změnily na soucitné a obě odešly. Prej je pro mě šok zjistit tohle všechno najednou - říkaly.
**********
,,Takže? Jak je můžeme dostat ven?" ptal se nedočkavě Jean.
,,Je to trošku složitější... já si vezmu tvůj mobil s Marcem a ty můj s Levim."
,,Nikdy! Co je to za hovadinu?!" zavrčí naštvaně Jean.
,,No tak ty nechceš vidět Marca trpět a já nechci vidět trpět Leviho. Ale naopak to určitě nějak přežijem," vysvětlím. Jean chvilku uvažoval a nakonec přikývl. Podal mi svůj mobil a já mu dal ten, co jsem včera rozbil. Nakecal jsem mu nějakou kravinu o tom, že všechno je o citech Marca a Leviho, a proto on musí jít do mého oblíbeného parku. Zbytek měla "jakože" zařídit Hanji. A tak jsme se rozešli každý svým směrem. Přesně podle očekávání se Erwin vydal za Jeanem, aby mu vzal Leviho. A já si zatím s Hanji mohl prohlídnout jeho kutloch. Poté, co jsme s Hanji obrátili jeho pracovnu naruby jsme našli přístroj, který všechny uvězněné mohl zachránit. A tak se taky stalo. Erwin byl zatčen. Všichni pohřešovaní se vrátili ke svým rodinám (i Levi) a já byl šťastný. Až na jedno malé ALE. Zítra se mám sejít poprvé od jeho osvobození s Levim. Bál jsem se. Kdo ví, jak to dopadne...
----------
Taakže... tohle je předposlední kapitolka a tu poslední mám v plánu zveřejnit hned zítra. Těšíte se?
