15. kapitola

1.5K 161 0
                                    

Hanji mě dovedla do bílé místnosti. Donutila mě si lehnout na lehátko a dala mi cosi na hlavu. Nejradši bych hned zdrhnul, ale přemáhal jsem se.
,,Na tomhle jsem pracovala od té doby, co tě našli. Tenhle přístroj se podívá do tvého podvědomí a ukáže mi, co se stalo,'' vysvětluje mi s pýchou.
,,Nechci, abys to viděla,'' vyhrknu. Nesmí vědět, že je Levi uvězněný v mobilu. Prostě ne!
,,Ale to by nešlo! Vůbec si tu cestu nemusíš pamatovat a navíc dlu-,'' její protesty přerušil zvonek. Na obrazovce za Hanji se objevila Petra. Co tu chce? Hanji jí tedy šla otevřít. Měl jsem v úmyslu na ni počkat, ale začaly se mi zavírat oči.

,,Levi!'' zakřičel jsem na černovlasého kluka. Erwin ho držel za předloktí a natahoval k němu mobil. Ale to jsem v tu chvíli nevnímal. Rozběhl jsem se k Levimu a vrazil do Erwina. Mobil mu vypadl z ruky a bouchl mě do hlavy. Začal jsem posmrkávat a chtěl jsem být v  Leviho náručí. Ale nebyl tu. Ani Erwin. Celkově všechno kolem mě bylo jiné, cizí. Za mnou se objevilo světlo. Leviho obličej byl najednou o mnoho větší. A byl od krve. Někam utíkal. Z dálky jsem slyšel Erwinův křik. Nevěděl jsem, kam mě Levi nese, ale nebál jsem se. Věřil jsem Levimu.
Po několika minutách běhu se Levi zastavil. Byli jsme v lese za vesnicí. Poznával jsem to tu. A navíc mi došlo, že tady poblíž je skládka.
,,Erene...'' zašeptal Levi a váhavě se dotkl displeje. Chytil jsem ho za ruku a v tu chvíli se ocitl vedle mě. Objímal mě a hladil mě po vlasech.

Další dny probíhali podobně. Zjistili jsme, že když jsme uvnitř přístroje, jde čas mimo nás. Nepotřebovali jsme jídlo, pití, záchod a nebyla nám zima. A já si stejně jako poslední dny ležel natisknutý na Leviho a s úsměvem na rtech usínal.

Když jsem se ráno vzbudil, všechno bylo pryč. Levi byl pryč a já ležel na zemi u velké hromady odpadků. Byl jsem zabalený v Leviho oblečení. Kde je Levi? Začal jsem brečet. Můj pláč přivolal nějakého muže, který mě nakonec odnesl k mámě. Ale Levi byl pryč. Napořád...

Otevřel jsem oči. Musel jsem spát jen pár minut, protože z vedlejší místnosti se ozýval Petřin křik. Vyčítala Hanji, že mě na jejich sraz vzala.
,,Co jsem ti kurva udělal?'' vykřikl jsem, když se mi povedlo otevřít dveře.

UvězněnýKde žijí příběhy. Začni objevovat