Na mou otázku jsem dostal odpověď hned další den ve škole. Konkrétně na ošetřovně. Dovlekli mě sem poté, co jsem v hodině tělocviku při běhu spadl na hubu a něco si udělal s rukou. V této chvíli jsem měl to (ne)štěstí ji poznat. Stačilo pět minut a hned jsem věděl odpověď. Magor, šílenec, psychopat, monstrum... a tak dále. Jako by nestačilo, že mě po její prohlídce bolelo rameno ještě víc, ještě k tomu do mě píchala něčím ostrým a furt si pro sebe něco mumlala. Pomoc!! Ta ženská mě děsila. Ale měl jsem pocit, že už jsem ji někde viděl.
,,Změnil ses,'' zamumlala. Byla to jediná věta, které jsem rozuměl.
,,Prosím?'' zeptal jsem se tiše. Třeba ani nemluvila se mnou.
,,Promiň. Asi si mě nepamatuješ. Jsem Hanji Zoe,'' řekla a usmála se na mě. Pořád jsem na ni tak tupě zíral. Bylo to pro ni znamení, že má pokračovat. Nadšeně si ke mně přisunula židli a sedla si. Oči schované za brýlemi jí zářily štěstím. Do čeho jsem se to zase zapletl?!
,,Řekni, Erene, pamatuješ si na tvou chůvu?'' zeptala se a při slově chůva naznačila uvozovky.
,,Myslíte Leviho?'' začal jsem váhavě. Přece jen nevím, co všechno ví. Její úsměv se ještě rozšířil.
,,Ano! Já jsem byla jeho spolužačka. Samozřejmě jsem znala i tebe. Byl jsi takový malý roztomilý klučík, který se od Leviho pomalu ani nehl. Ale celou dobu jsem měla podezření, že je za tím Levi a nechce tě od sebe pustit ani na metr.'' Takže ona znala Leviho? Proto si půjčila z knihovny ty věci o něm?
,,Nikdy Levimu nepřirostlo k srdci nic tak, jako ty. Jako bys byl jeho syn. Nebo něco ještě mnohem cennějšího. Bylo to až neuvěřitelné. Ten vždycky chladný Levi byl s tebou někdo úplně jiný,'' vzpomínala a já se přímo rozplýval radostí. Levimu na mně záleželo a možná ještě záleží. Ale řekl jsem mu tak hnusné věci. Proboha já jsem debil! Hanji se zasmála. Možná nebyla tak špatná, jak na první pohled vypadala.
,,Proč jste si půjčila z knihovny ty věci o něm? Proč se hodláte hrabat v minulosti?'' zeptal jsem se trochu naštvaně. Nelíbilo se mi, že se o něj zajímá. Levi je můj! A já zjistím, co se tehdy stalo! Mám nad ní navrch. Ale... nad čím to sakra přemýšlím? Levi a můj? Blbost... co si to nalhávám?
,,Víš, asi by mě to nenapadlo, kdybych před pár dny neviděla jednoho chlapce. Šel k Erwinovi do obchodu a tam si chtěl nechat opravit telefon. Když pak Erwin zmizel v jiné místnosti, ten kluk se připlížil ke dveřím a poslouchal. Rozhodla jsem se ho vyrušit, protože jsem viděla Erwinův výraz. A když jsem vstoupila do obchodu, poznala jsem, co je to za chlapce. Ty.''
,,A to jste jen tak náhodou šla kolem? To není normá-'' větu jsem nedokončil, uvědomil jsem si, že na ní není nic normálního. Znovu se zasmála: ,,Erwina jsem sledovala už dlouhou dobu. Vím, že něco tají, a chci zjistit co. Pomůžeš mi?''
,,Nemám důvod,'' řekl jsem neutrálním hlasem. Ale Hanji s tímto asi počítala.
,,Nezajímá tě, co se tehdy stalo? A kdo zabil Leviho? Pochybuju, že by Levi byl tak neopatrný, že by se přiblížil k drtícím strojům na skládce. Navíc pokud mi pomůžeš, dám ti kopie všech dokumentů z knihovny a těch, které jsem za ty roky nasbírala. Už dlouho se těším na chvíli, kdy jeho vraha rozřežu na kousky a budu ho pitvat, hahaha!'' začala se při poslední větě smát. Děsivě smát. Nasucho jsem polkl. Je to maniak! Vrah!! Psychopat!!! Ale kvůli Levimu zvládnu všechno. Možná to bude znít divně, ale... záleží mi na něm a dal bych klidně svůj život, jen aby on byl naživu. Co je tohle za pocity? Už nerozumím ani sobě...
,,Znáte Erwina?'' snažím se pokračovat v normálním rozhovoru.
,,Chodili jsme do stejné třídy - já, Levi i Erwin.''
,,A mohl bych ty dokumenty vidět?'' zeptal jsem se váhavě. Jestli mi tohle pomůže vyluštit tu hádanku, tak ať.
,,Právě jsi upsal svou duši ďáblu,'' začala se znovu smát. ,,Vlastně jen jeho pravé ruce. Donesu ti je zítra.'' řekla, když se uklidnila.
Fajn. Tak jsem zase o krok blíž k vyluštění téhle záhady.
