Zase stojím na zastávce, tentokrát sama. Sluchátka v uších. Klasika... stojím koukám před sebe a nevnímám okolní svět. Jako bych byla v nějaké bublině a nikdo ke mě nemohl. Omyl.. mohl... vrazí do mě nějaký pán a já div nespadnu do silnice. Omluví se mi, ale není mu to nic plátné, já ho neslyším. Podívám se jeho směrem abych mu věnovala významný pohled, ale všimnu si někoho, kdo tam předtím nebyl. Haxna. Kouká na mě udivenýn pohledem a mě je jasné, že celou scénku viděl. Zrudnu a podívám se do země. Neodvážím se na něj znovu podívat dokud nepřijede autobus. Sednu si na sedadlo vlevo u druhých dveří, v protisměru jízdy. On si sedne dozadu na trojsedačku a po očku mě sleduje. Já ještě nemám dost odvahy se mu do těch jeho modravých očí podívat. Když se autobus náplní všemi cestujícími, už na sebe nevidíme. Do pytle. Nakláním se do se chci stran abych ho viděla. Jediné co vidím je jeho koleno. Hmm paráda... opřu se hluboko do sedačky a pustím si oblíbenou písničku. Chvíli nevnímám a tak když zvednu zase hlavu, vidím, že se autobus už trochu vyprázdnil a výhled je zase volný. Všiml si toho i on a tak se na mě teď kouká jak komicky sedím uražená v sedačce a mám nasupený výraz. Ten se okamžitě změní jakmile spozoruju, že už mu zase hraju divadýlko. Nevím co mám dělat, neuhnu pohledem. On se na mě usměje. Není to ten smích jakože Ježíši Maria ta je asi vadná. Spíš je to smích typu ty jsi ale trdlo ☺. Nemusím se někoho ptát jestli jsem rudá, protože vím stopro, že jsem... autobus ohlásí mou zastávku a já jen tak tak stačím vystoupit. Nemusím se ani otáčet, vím že se na mě kouká. Při té myšlence přidám do kroku.
Ahoj všichni 😊 kdo to dočetl až sem tak je vidět že ho to opravdu baví. Není to nic moc, jen obyčejné historky ze života, ale kdo to dočetl až sem tak toho určitě zajímá, co se mezi Luckou a Haxnou stane příště. Ale to už předbíhám 😊😀
Dejte vědět jestli se vám příběh líbí a jestli chcete další díl. 😀😀👍💗
ČTEŠ
Autobus
RomanceLásku najdeš všude.... I v autobusu... Jednou se na někoho podíváš a poznáš ze je to on... Někdy jediný pohled nahradí miliony slov