Se sluchátkama v uších jsem kráčela k domu. Hlavu jsem měla skloněnou aby větru nedovolila mi bičovat obličej. Přemýšlela jsem o tom klukovi. S Terkou jsme mu říkali Haxna, protože jsme nevěděli jak se jmenuje. Vymyslela to Terka, protože měl asi 3x po sobě zlomenou ruku a tohle bylo první co Terku napadlo. Chvíli jsem s tim nesouhlasila, přišlo mi to moc hnusný ale ona mi tak furt říkala a já nic lepšího nevymyslela.
Poprvé jsem ho potkala, když jsem se sem přestěhovala a pamatuju si, že to bylo v autobuse. Měl tmavě modrou zimní bundu a červené tváře od mrazu. Jeho vlasy byli trošku rozcuhaný jak si sundal kapucu. Tenkrát se na mě tak zvláštně zahleděl a jeho oči vyjadřovali něco víc než jen údiv nebo překvapení, že mě vidí. Ale co to nevím. Jak jsem přemýšlela tak jsem se najednou objevila před vstupními dveřmi našeho domu. Překvapeně jsem se na ně podívala a vstoupila dovnitř.
ČTEŠ
Autobus
RomanceLásku najdeš všude.... I v autobusu... Jednou se na někoho podíváš a poznáš ze je to on... Někdy jediný pohled nahradí miliony slov
