Fotograf 📷

15 1 0
                                    

Nastoupila jsem do autobusu a sedla si úplně dozadu k oknu. Pomalu jsem rozmotávala sluchátka a vytahovala z kapsy mobil.  Řidič už zavíral dveře když v tom je zase otevřel. Někdo to stihl jen tak tak. Modrá bunda se mihla kolem řidiče a namířila si to mým směrem. Zrychlil se mi tep. Blížil se je mě. Podíval se na mě a sednul si na sedadlo přede mnou. Zandala jsem zase sluchátka do tašky a sedla si hlouběji do sedadla. Ani jsem nedutala. Přišlo mi že dýchám hrozně nahlas. Ulevilo se mi když si nasadil sluchátka a pustil si hudbu. Zase jsem mohla volně dýchat. Chvíli jsem se koukala z okna a pak jsem si všimla jeho mobilu, který drží asi milimetr od okna. Viděla jsem na display. Klikl na ikonku fotoaparátu a nastavil přední kameru. Viděla jsem tam svoji tvář.  Rychle jsem se podívala jinam a snažila se vypadat co nejpřirozeněji. Svým periferním pohledem jsem viděla že zmáčkl spoušť. Mobil si vrátil zpátky do klína. Napětí ze mě opadlo. On si mě vyfotil??? On opravdu fotil? V duchu jsem šílela ale navenek jsem se snažila nedát nic znát. Při vystupování se na mě usmál a pustil mě před sebe. Buď v klidu!! Opakovala jsem si v hlavě. Stál přímo za mnou a já cítila jeho dech na krku. Na rukou mi vyskočila husí kůže i když mi bylo teplo. Vlastně vedro. Venku byl sotva 1°C a já se potila jak v srpnu. Konečně jsme byli venku. Okamžitě jsem pocítila teplotní rozdíl. V hlavě mi vrtala jedna jediná věc. Proč si fotil??                

Jak říká facebook....Rok se s rokem sešel a máme tady další kapitolku. 😊
Doufám že se líbí a že podpoříte nějakou tou 🌟
Děkuju že čtete můj příběh 👍☺

Autobus Kde žijí příběhy. Začni objevovat