EQUALLY DIVIDED

4.kapitola

Jo, mohl bys být největší, mohl bys být nejlepší. Mohl bys být King Kong bijící na svou hruď.

Jakmile jsem uslyšela první tóny svého budíku, byla jsem v vzhůru. Milovala jsem píseň, která mne budila, vždy mě dokázala namotivovat, abych vstala a začala nový den s úsměvem. Díky ní jsem se dokonce na to vstávání i těšila. Vím, je to divný a jsem asi jediný člověk na této krásné planetě, který se těší až bude vstávat a začne nový den. Jo zní to divně, jsem divná.      
Protahujíc své spánkem ztuhlé svaly jsem si začala potichu zpívat se svým budíkem, který už hrál docela nahlas.

Můžeš porazit svět, můžeš porazit válku. Mohl bys mluvit s Bohem, zaklepej na jeho dveře.

Pomalu jsem vstala z postele, dnes jsem se po dlouhé době znovu pořádně vyspala a byla jsem tak plná energie, kterou jsem hodlala plně využít na svůj první den na nové škole.

Svůj už tak dost hlasitě hrající budík jsem ještě zesílila. Měla jsem pokoj na úplně jiném patře, než rodiče nebo Lana, což mělo svoje určité výhody a právě jedna z nich byla hlasitě hrající hudba v půl sedmé ráno. Za doprovodu budíku a svého falešného zpívání jsem se vydala do skříně najít něco reprezentativního na sebe.

Můžeš rozhodit ruce, můžeš porazit čas. Můžeš přenášet hory, můžeš rozbíjet kameny. Můžeš být mistrem, nečekej na štěstí. Věnuj se sám sobě a najdeš se.

Stát v síni slávy. A svět bude znát tvé jméno. Protože hoříš nejjasnějším plamenem. A svět bude znát tvé jméno, a budeš na stěnách v síni slávy.

Můžeš ujít dlouhé vzdálenosti, můžeš míle utíkat, můžeš projít napříč peklem s úsměvem. Mohl bys být hrdina, mohl bys získat zlato, pokořit všechny rekordy, které nikdy neměly být pokořeny.

Udělej to pro své lidi, Udělej to po svou pýchu. Nikdy se nedozvíš, pokud to nezkusíš. Udělej to pro svoji zemi. Udělej to pro své jméno. Protože nastane den, kdy budeš......

Stát v síni slávy. A svět bude znát tvé jméno. Protože hoříš nejjasnějším plamenem. A svět bude znát tvé jméno, a budeš na stěnách v síni slávy......

,,Kurva!" zaklela jsem, protože jsem svojí nešikovností shodila budík z nočního stolku a on spadl na zem, přestávajíc hrát. Zvedla jsem ho ze země, znovu ho pokládajíc na noční stolek. Neměla jsem čas, zkoušet jestli hraje. Protože byl nejvyšší čas se jít chystat. Popadla jsem svoje nachystané obleční a jen v krátkém tílku jsem se vydala do koupelny. Měla jsem svojí vlastní koupelnu, tak jako každý člen rodiny, no moje na rozdíl od koupelen ostatních byla skromě zařízená. Byla laděna do černo, bílo, staro-růžovo, šedé. V jejím levém rohu byla menší sprcha a kousek vedle ní poměrně velká vana. Naproti sprše jsem měla bíle, elegantní umyvadlo se zrcadlem přes celou stěnu a úplně v tom nejtmavším rohu byl záchod. Vysvlékla jsem si tričko na spaní a vlezla do sprchy, zapínajíc teplou vodu, která mi začala pomalu rozehřívat ztuhlé svaly.

...................................

Pomalu jsem se soukala do svého uplého černého trička a černých roztrhaných džínů dívajíc se na sebe do zrcadla. Přemýšlela jsem, co bych si dnes mohla udělat za účes. Mé dlouhé vlasy mi splývaly přes ramena, až na záda a já se nemohla rozhodnou, jestli je mám stáhnout do culíku, nebo si zaplést francouzský cop. Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla nechat vlasy tak jak je mám od přírody, jemně se vlnící, protože mi to tak slušelo nejvíc. Na svou lehce opálenou pleť, ještě z léta jsem si nanesle lehkou vrstvu make-upu. Své poměrně dlouhé řasy jsem si zvýraznila černou řasenkou, čímž můj pohled získal na hloubce a na své od přírody růžové rtíky jsem si dala jahodový balzám. Usmála jsem se na sebe do zrcadla ,,sluší ti to" pochválila jsem sama sebe, protože by to nikdo jiný než já neudělal.

Z koupelny jsem přešla do svého pokoje, kde jsem si nazula své nejoblíbenější černé conversky. Vzala si svůj černý batoh s nápisem ,,Alergic to school" který jasně vyjadřovalo můj postoj ke škole. Naposledy jsem se celá prohlídla v zrcadle, no nebylo to ono. Něco mi chybělo, ten outfit byl moc černý, i když černá je brva elegance, já chtěla být tak trochu za bad girl a proto jsem ještě zalovila ve své skříni. Podařilo se mi najít suprový kousek, což byla červená kostkovaná košile. Ovázala jsem si jí kolem pasu a hned jsem vypadala líp. Periferně jsem se podívala na budík, který ukazoval přesně 7:10 což znamenalo, že byl nejvyšší čas vyrazit.

Pomalu jsem seskákala schod po schodě, něž se mé nohy ocitly na podlaze. Vykoukla jsem zpoza rohu obýváku a nakoukla tak do kuchyně. Uviděla jsem svého tátu, jak sedí u stolu, otočen ke mě zády. Možná bych mu mohla popřát dobré ráno? Zamyslela jsem se, na to že jsem měla jít do školy snobů jsem měla podezřele dobrou náladu, až jsem se sama divila, protože já jsem po ránu většinou protivná, jak stará důchodkyně, když zjistí, že v Kauflandu nemají slevy.

,,Ahoj tati" s úsměvem jsem pozdravila svého tátu, který můj úsměv nemohl vidět, jelikož byl hluboce ponořen do čtení novin a popíjení ranní kávy. ,,Ahoj zlato" řekl mi nepřítomně a dál se věnoval čtením ranním zpráv. Na takové chování jsem byla zvyklá, žádné ,,Tak co holčičko jak se těšíš do nové školy?" nebo ,, sem na tebe tak hrdý, že budeš studovat stejnou školu jako já před lety." a proto jsem nad tím jen mykla rameny, berouc si ze skleněné misky  na lince to nejzelenější jablko, jaké tam bylo. Mám totiž strašnou úchylku na zelený jablka obzvlášť na ty mimozemsky zelené.

Zakousla jsem se do jablka, nechávajíc ho v puse, protože mé ruce byly zaměstnány lovením klíčků od auta v batohu. Sakra kam jsem si ty klíče dala?! zuřivě jsem se přehrabovala v batohu, jablko mi pomalu vyklouzávalo z úst a tak jsem si ho rychle vzala zpět do rukou, opravdu jsem netoužila po tom, aby mi jablko spadlo na zem a natlouklo se tak. Pár krát jsem ještě zalovila v batohu, než jsem své klíče našla v zadní kapse od džínů.

Z hlasitým,, Ahoj!" jsem se rozloučila s tátou, směřujíc do garáže. Už jsem byla v na chodbě, která vedla ke dveřím do garáže jenže mě zastavil tátův pobavený hlas z kuchyně: ,,Nezapomnělas na něco?" Na co bych mohla zapomenout? klíče mám, svačinu a batoh taky, s tátou jsem se rozloučila, tak na co jsem k sakru zapomněla?! ,, A na co jsem zapomněla?" zavolala jsem nazpátek. ,, Třeba na Lanu, která do školy jede s tebou?" ouu, aha ,tak na tu jsem skutečně zapomněla. Otočila jsem se o 180 stupňů, znovu se vracejíc do kuchyně, kde jsem si sedla na pohovku a zapla si televizi, protože jsem věděla že moje sestřička jen tak hotová nebude...